Sloka 15.5
nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣā
adhyātma-nityā vinivṛtta-kāmāḥ
dvandvair vimuktāḥ sukha-duḥkha-saṁjñair
gacchanty amūḍhāḥ padam avyayaṁ tat
niḥ — bez; māna — falešné slávy; mohāḥ — iluze; jita — když překonali; saṅga — společnosti; doṣāḥ — chyby; adhyātma — s duchovním poznáním; nityāḥ — ve věčnosti; vinivṛtta — odvrácení; kāmāḥ — od chtíče; dvandvaiḥ — od protikladů; vimuktāḥ — osvobození; sukha-duḥkha — štěstí a neštěstí; saṁjñaiḥ — zvaných; gacchanti — dosahují; amūḍhāḥ — nezmatení; padam — místa; avyayam — věčného; tat — toho.
Ti, kdo jsou prostí pýchy, iluze a nevhodné společnosti, kdo znají věčné a skoncovali s hmotným chtíčem, kdo jsou nedotčení protiklady štěstí a neštěstí, kdo nejsou zmatení a vědí, jak se odevzdat Nejvyšší Osobě, dosahují onoho věčného království.
Tady je pěkně popsaný způsob odevzdání se. První podmínkou je nežít v iluzi falešné slávy. Podmíněná duše je namyšlená, protože se považuje za pána hmotné přírody. Proto je pro ni tak těžké se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. Rozvíjením skutečného poznání by si měla uvědomit, že není pánem hmotné přírody; Nejvyšší Osobnost Božství je Pánem. Odevzdat se může ten, kdo je v první řadě prostý falešných představ o vlastní významnosti. Kdo tady v hmotném světě stále očekává nějaké uznání, ten se nemůže odevzdat Nejvyšší Osobě. Tyto představy jsou výtvorem iluze. Každý do tohoto světa přijde, zůstane nějaký krátký čas a zase z něho odejde, ale přesto si bláhově myslí, že je jeho pánem. Tím všechno komplikuje a způsobuje si samé potíže. Celý svět se hýbe na základě tohoto klamu. Lidé pokládají Zemi za majetek lidské společnosti. Rozdělují si půdu s mylnou domněnkou, že jsou jejími majiteli. Musíme se zbavit tohoto mylného dojmu, že lidská společnost je majitelkou světa. Když nebudeme mít takové mylné závěry, osvobodíme se od iluzorních citových svazků s rodinou, společností a národem, které nás poutají k hmotnému světu. Na této úrovni pak musíme rozvíjet duchovní poznání. Musíme se učit, co nám skutečně patří, a co ne. A jakmile získáme správné pochopení, oprostíme se od všech představ dvojnosti, jako je štěstí a neštěstí nebo radost a bolest. Tehdy, s úplným poznáním, se budeme moci odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství.