Sloka 15.6
na tad bhāsayate sūryo
na śaśāṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama
na — ne; tat — to; bhāsayate — osvětluje; sūryaḥ — Slunce; na — ani; śaśāṅkaḥ — Měsíc; na — ani; pāvakaḥ — oheň, elektřina; yat — kam; gatvā — když jdou; na — nikdy; nivartante — vracejí se; tat dhāma — toto sídlo; paramam — svrchované; mama — Moje.
Toto Mé svrchované sídlo neosvětluje Slunce ani Měsíc, oheň ani elektřina. Kdokoliv tam dospěje, ten se nikdy nevrátí do hmotného světa.
Tady je popis duchovního světa a sídla Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, které se nazývá Kṛṣṇaloka neboli Goloka Vṛndāvan. V duchovním nebi není zapotřebí světla Slunce nebo Měsíce, ohně nebo elektřiny, neboť všechny planety tam svítí samy. V tomto vesmíru máme jen jednu planetu, která je zdrojem světla, Slunce, ale v duchovním nebi jsou všechny planety takové. Jasná záře těchto svítících planet, kterým se říká Vaikuṇṭhy, naplňuje zářící nebe zvané brahma-jyoti. Záře ve skutečnosti pochází z Kṛṣṇovy planety, Goloky Vṛndāvanu. Část této záře je zahalená mahat-tattvou, hmotným světem. Zbývající, větší část je plná duchovních planet, Vaikuṇṭh, a hlavní z nich je Goloka Vṛndāvan.
Dokud živá bytost přebývá v temném hmotném světě, žije podmíněný život, ale když se proklestí iluzorním, převráceným stromem hmotného světa a dosáhne duchovního nebe, je osvobozená a už se sem nevrací. V podmíněném životě se považuje za pána hmotného světa, ale v osvobozeném stavu vejde do duchovního království a stane se společníkem Nejvyššího Pána. Tam bude vychutnávat věčnou blaženost, věčný život a úplné poznání.
Toto sdělení by mělo člověka fascinovat. Měl by se chtít přemístit do onoho věčného světa a nebýt upnutý k iluzornímu odrazu reality. Pro toho, kdo na hmotném světě příliš lpí, je velice těžké tato pouta přeseknout, ale rozvíjením vědomí Kṛṣṇy se jich může postupně zbavit. Musí se stýkat s těmi, kdo už vědomí Kṛṣṇy mají, s oddanými. Měl by vyhledat společnost zacílenou na vědomí Kṛṣṇy, a učit se, jak vykonávat oddanou službu. Tak se dají odstranit pouta k hmotnému světu. Člověk se neodpoutá od lákadel hmotného světa jen tím, že si oblékne šafránový oděv, aniž by našel zalíbení v oddané službě Pánu. Proto bychom měli vzít velice vážně skutečnost, že oddaná služba, jak byla popsaná ve dvanácté kapitole, je jedinou cestou ven z tohoto klamného odrazu pravého stromu. V předchozí, čtrnácté kapitole je uvedeno, jak jsou různé způsoby jednání znečištěné hmotnou přírodou, zatímco jen oddaná služba je transcendentální.
Velmi důležitá jsou v tomto verši slova paramaṁ mama. Každé místo, každé zákoutí je majetkem Nejvyššího Pána, ale duchovní svět je paramam, protože v plné míře oplývá šesterým bohatstvím. Kaṭha Upaniṣad (2.2.15) také potvrzuje, že v duchovním světě není zapotřebí světla Slunce, Měsíce ani hvězd (na tatra sūryo bhāti na candra-tārakam), protože celé duchovní nebe osvětluje vnitřní energie Nejvyššího Pána. Do tohoto svrchovaného sídla se dostane jen ten, kdo se odevzdá, a nikdo jiný.