Sloka 15.7
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
mama — Má; eva — jistě; aṁśaḥ — dílčí část; jīva-loke — ve světě podmíněného života; jīva-bhūtaḥ — podmíněná živá bytost; sanātanaḥ — věčná; manaḥ — s myslí; ṣaṣṭhāni — šest; indriyāṇi — smyslů; prakṛti — v hmotné přírodě; sthāni — nacházející se; karṣati — těžce zápasí.
Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož ale žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.
Tento verš jasně říká, kdo je živá bytost. Každá živá bytost je dílčí část Nejvyššího Pána, a to věčně. Není to tak, že by se ve svém podmíněném životě stávala individuální a v osvobozeném stavu s Nejvyšším Pánem splynula. Věčně zůstává Pánovou nepatrnou částí. Slovo sanātanaḥ je jednoznačné. Védy uvádějí, že Nejvyšší Pán se projevuje v nespočetně mnoha expanzích, z nichž prvotní se nazývají „viṣṇu-tattva“ a druhotné se nazývají „živé bytosti“. Viṣṇu-tattva jsou jinými slovy osobní expanze a živé bytosti jsou expanze oddělené. Prostřednictvím svých osobních expanzí se Pán projevuje v různých podobách, jako Pán Rāma, Nṛsiṁha-deva, Viṣṇu-mūrti a všechna vládnoucí Božstva na vaikuṇṭhských planetách. Živé bytosti, Pánovy oddělené expanze, jsou věčně služebníky. Osobní expanze Nejvyšší Osobnosti Božství si stále uchovávají individuální totožnost Boha, a každá z oddělených expanzí, živých bytostí, má také své pojetí vlastní totožnosti. Jako dílčí části Nejvyššího Pána mají živé bytosti malý díl Jeho vlastností, mezi něž patří nezávislost. Každá živá bytost má jakožto individuální duše svou osobní individualitu s nepatrnou nezávislostí. Pokud této nezávislosti zneužije, stává se podmíněnou duší, a pokud ji užívá správně, je stále osvobozená. V obou případech je stejně jako Nejvyšší Pán kvalitativně věčná. V osvobozeném stavu nepodléhá hmotnému podmínění a věnuje se transcendentální službě Pánu, zatímco v podmíněném životě je pod vládou hmotných kvalit přírody a na transcendentální láskyplnou službu Pánu zapomíná. Výsledkem je, že musí v hmotném světě svádět těžký boj o přežití.
Všechny živé bytosti, nejen lidé a kočky a psi, ale i mocní vládci hmotného světa, jako Brahmā, Śiva, a dokonce i Viṣṇu, jsou části Nejvyššího Pána. A všechny jsou věčné, nejsou dočasnými projevy jako hmotné nebe nebo hmotné prvky. Velmi důležité je slovo karṣati („těžce zápasí“). Podmíněná duše je spoutaná, jako v železných okovech. Poutá ji falešné ego a hlavní silou, která ji pohání v hmotném bytí, je její mysl. Je-li mysl na úrovni kvality dobra, činy jsou dobré; je-li pod vlivem kvality vášně, činy přinášejí těžkosti, a je-li pod vlivem kvality nevědomosti, duše se dostane do nižších druhů života. Z tohoto verše je nicméně jasné, že podmíněná duše je pokrytá hmotným tělem s myslí a smysly, a když dosáhne osvobození, tento hmotný pokryv zanikne a projeví se její příslušné duchovní tělo. Mādhyandināyana-śruti uvádí: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Tím je řečeno, že když se živá bytost zbaví hmotného těla a přijde do duchovního světa, obnoví své duchovní tělo, se kterým může vidět tváří v tvář Nejvyšší Osobnost Božství. Osobně může Pánu naslouchat, může s Ním mluvit a může Ho znát takového, jaký je. Ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.15.14) se také dozvídáme, že na duchovních planetách mají všichni těla podobná tělu Nejvyšší Osobnosti Božství (vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ). V tělesné stavbě není mezi dílčími živými bytostmi a expanzemi viṣṇu-mūrti žádný rozdíl. Po osvobození tedy živá bytost dostává milostí Nejvyšší Osobnosti Božství duchovní tělo.
Velmi důležitý je také výraz mamaivāṁśaḥ, „dílčí části Nejvyššího Pána“. Dílčí část Nejvyššího Pána není jako nějaký hmotný úlomek. Už ve druhé kapitole jsme se dozvěděli, že duše se nedá rozsekat na kousky. Není možné si ji představit hmotným způsobem. Není jako hmota, kterou můžeme rozkouskovat a potom zase pospojovat. Takovou představu vylučuje v tomto verši sanskrtské slovo sanātana, „věčná“. Dílčí část Pána je věčná. Na začátku druhé kapitoly také stojí, že dílčí část Nejvyššího Pána pobývá v každém individuálním těle (dehino ’smin yathā dehe). Jakmile se vysvobodí z hmotného tělesného zapletení, dostane obnovené původní duchovní tělo v duchovním nebi na některé z duchovních planet a bude si užívat společnosti Nejvyššího Pána. Tady se ovšem pojednává o tom, že živá bytost je s Nejvyšším Pánem jakožto Jeho dílčí část kvalitativně totožná, stejně jako malé kousky zlata jsou také zlato.