Sloka 16.10
kāmam āśritya duṣpūraṁ
dambha-māna-madānvitāḥ
mohād gṛhītvāsad-grāhān
pravartante ’śuci-vratāḥ
kāmam — k chtíči; āśritya — upínající se; duṣpūram — neukojitelnému; dambha — pýše; māna — a falešné slávě; mada-anvitāḥ — pohroužení v samolibosti; mohāt — působením iluze; gṛhītvā — přijímající; asat — nestálé; grāhān — věci; pravartante — prosperují; aśuci — nečistému; vratāḥ — zapřisáhlí.
Upínají se k neukojitelnému chtíči, pýše a falešné slávě. Kvůli této iluzi, přitahovaní pomíjivým, se stále oddávají nečistému jednání.
Tady je popsaná démonská mentalita. Démoni nemohou nikdy uspokojit svůj chtíč. Budou jen stále zvětšovat své neukojitelné touhy po hmotném požitku. I když je jejich upínání se k pomíjivému naplňuje úzkostí, vlivem iluze nejsou schopní jednat jinak. Vůbec si neuvědomují, že jsou na špatné cestě. Ve své upoutanosti k nestálým věcem si vytvářejí vlastního Boha a vlastní mantry, které pak pronášejí. Výsledkem je, že čím dál víc sledují dva zájmy: sexuální požitek a hromadění hmotného bohatství. V této souvislosti jsou velice důležitá slova aśuci-vratāḥ, „nečisté sliby“. Démonské lidi láká jen víno, ženy, hazard a jedení masa – to jsou jejich aśuci, nečisté zvyky. Pobízení pýchou a falešnou slávou vytvářejí jakési náboženské zásady, které odporují pokynům Véd. I když jsou ve skutečnosti hroznou přítěží světa, uměle si přisvojují nezasloužené pocty. Řítí se do pekla, a přitom si myslí, že jsou velice pokročilí.