Sloka 16.11–12
cintām aparimeyāṁ ca
pralayāntām upāśritāḥ
kāmopabhoga-paramā
etāvad iti niścitāḥ
āśā-pāśa-śatair baddhāḥ
kāma-krodha-parāyaṇāḥ
īhante kāma-bhogārtham
anyāyenārtha-sañcayān
cintām — do starostí a obav; aparimeyām — nezměrných; ca — a; pralaya-antām — až do smrti; upāśritāḥ — odevzdaní; kāma-upabhoga — uspokojování smyslů; paramāḥ — nejvyšší cíl života; etāvat — tak; iti — takto; niścitāḥ — když určili; āśā-pāśa — spletených sítí nadějí; śataiḥ — stovkami; baddhāḥ — spoutaní; kāma — chtíče; krodha — a hněvu; parāyaṇāḥ — vždy v mysli plní; īhante — přejí si; kāma — chtíč; bhoga — požitek smyslů; artham — za tímto účelem; anyāyena — nezákonně; artha — bohatství; sañcayān — hromadění.
Věří, že uspokojovat smysly je prvořadou nutností lidské civilizace, a proto je až do konce života sužuje nezměrná úzkost. Spoutaní sítí statisíců tužeb a posedlí chtíčem a hněvem si nezákonnými prostředky opatřují peníze na smyslový požitek.
Démonští lidé považují smyslový požitek za konečný cíl života a tuto představu si udržují až do smrti. Nevěří, že po smrti následuje život a že živá bytost přijímá těla různých druhů podle své karmy neboli činností v tomto světě. S plány do budoucna nikdy neskončí a stále připravují nové a nové. Osobně jsme znali jednoho člověka s touto démonskou mentalitou, který dokonce i na smrtelném loži žádal lékaře, aby mu prodloužil život o čtyři roky kvůli tomu, že nestačil uskutečnit své plány. Takoví hlupáci nevědí, že lékař jim nemůže prodloužit život ani o malou chvíli. Když se člověku naplní jeho čas, nezáleží na tom, co si přeje. Zákony přírody mu nedovolí si užívat ani o vteřinu déle, než kolik mu je dáno.
Démonský člověk, který nevěří v Boha, v Nadduši ve svém nitru, páchá všemožné hříšné činnosti jen pro uspokojení smyslů. Neví, že v jeho srdci je svědek. Nadduše sleduje, co individuální duše dělá. Upaniṣady mluví o dvou ptácích sedících na jednom stromě; jeden z nich činorodě pojídá ovoce na větvích a podle toho si užívá nebo trpí, zatímco druhý ho pozoruje. Lidé s démonskou povahou ale védská písma neznají ani nemají žádnou víru, a proto se neostýchají dělat cokoliv pro smyslový požitek a na budoucí následky nemyslí.