Sloka 16.19
tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu
tān — je; aham — Já; dviṣataḥ — nenávistné; krūrān — zlomyslné; saṁsāreṣu — do oceánu hmotné existence; nara-adhamān — nejnižší z lidí; kṣipāmi — vrhám; ajasram — stále; aśubhān — nepříznivé; āsurīṣu — démonských; eva — jistě; yoniṣu — do lůn.
Nenávistné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů života.
Tento verš jasně říká, že umísťování individuální duše do určitého těla je výsadou svrchované vůle. Démonský člověk nemusí uznávat svrchovanost Pána a může si dělat, co se mu zlíbí, ale jeho příští zrození bude záviset na rozhodnutí Nejvyšší Osobnosti Božství, ne na něm. Ve třetím zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu stojí, že individuální duše je po smrti vpravena do lůna určité matky, kde pod dohledem vyšší moci dostane tělo určitého druhu. Proto v hmotném světě nacházíme tolik druhů života – zvířata, hmyz, lidi a tak dál. Ty všechny zařizuje vyšší moc, nejsou dílem náhody. O démonských lidech je tady jasně řečeno, že jsou věčně posíláni do lůn démonů, a tak zůstávají nenávistnými, nejnižšími z lidí. Jsou stále plní chtíče, zloby a sklonů k násilí, stále nečistí. K démonským druhům patří například různí lovci v džungli.