Sloka 2.2
śrī-bhagavān uvāca
kutas tvā kaśmalam idaṁ
viṣame samupasthitam
anārya-juṣṭam asvargyam
akīrti-karam arjuna
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kutaḥ — odkud; tvā — k tobě; kaśmalam — nečistota; idam — tento nářek; viṣame — v této kritické chvíli; samupasthitam — přišla; anārya — ti, kteří neznají hodnotu života; juṣṭam — co dělají; asvargyam — jež nevede na vyšší planety; akīrti — hanby; karam — příčina; arjuna — ó Arjuno.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Odkud se u tebe vzaly tyto nečistoty, Můj milý Arjuno? Ty se nehodí k člověku, který zná hodnotu života. Nevedou na vyšší planety, ale k hanbě.
Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Proto se tu o Pánu Kṛṣṇovi mluví jako o „Bhagavānovi“. Bhagavān je konečným aspektem Absolutní Pravdy. Absolutní Pravdu lidé vnímají na třech úrovních: jako Brahman neboli neosobní všeprostupující duchovní podstatu, jako Paramātmu neboli lokalizovaný aspekt Nejvyššího v srdcích všech živých bytostí a jako Bhagavāna neboli Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Kṛṣṇu. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) vykládá toto chápání Absolutní Pravdy takto:
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
„Ti, kdo znají Absolutní Pravdu, Ji vnímají ve třech aspektech, které jsou navzájem totožné a nazývají se Brahman, Paramātmā a Bhagavān.“
Tyto tři božské aspekty můžeme přiblížit na příkladu slunce, které má také tři aspekty: sluneční svit, sluneční kotouč a samotnou planetu Slunce. Ten, kdo zkoumá jen sluneční svit, se zabývá předběžným poznáním. Pokročilejší je ten, kdo zná sluneční kotouč, a nejpokročilejší je osoba, která přímo vstoupí na planetu Slunce. Běžné badatele, kteří se spokojí s poznáním slunečního svitu – že prostupuje celý vesmír a je neosobní oslnivou září – , můžeme přirovnat k těm, kdo z Absolutní Pravdy vnímají jen aspekt zvaný Brahman. Pokročilejší badatel poznává sluneční kotouč, což se přirovnává k poznání Paramātmy. A badatele, který dokáže vstoupit do nitra sluneční planety, můžeme přirovnat k těm, kdo vnímají osobní rysy Nejvyšší Absolutní Pravdy. Z toho plyne, že ačkoliv se všichni transcendentalisté zkoumající Absolutní Pravdu soustřeďují na stejné téma, bhaktové, kteří vnímají osobní aspekt Absolutní Pravdy, Bhagavāna, jsou nejpokročilejší. Sluneční svit, sluneční kotouč a dění na sluneční planetě se od sebe nedají oddělit, ale přesto se ti, kdo zkoumají tyto tři různé úrovně, neřadí do stejné kategorie.
Význam sanskrtského slova bhagavān vysvětlil Parāśara Muni, uznávaný odborník a otec Vyāsadevy: Bhagavān je Nejvyšší Osobnost vládnoucí v plné míře veškerým bohatstvím, silou, slávou, krásou, poznáním a schopností si odříkat. Je mnoho osob, které jsou hodně bohaté, mocné, krásné, slavné, učené a odpoutané, ale žádná z nich nemůže tvrdit, že vlastní všechno bohatství, všechnu sílu a tak dále. To může tvrdit jedině Kṛṣṇa, protože On je Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná živá bytost – ani Brahmā, Śiva či Nārāyaṇa – nemůže mít všechno bohatství v takové míře jako Kṛṣṇa. Proto samotný Pán Brahmā dochází v Brahma-saṁhitě k závěru, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdo Ho nepřevyšuje a nikdo se Mu nevyrovná. On je prvotní Pán, Bhagavān, zvaný též Govinda, a je nejvyšší příčinou všech příčin:
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
„Mnoho osobností má vlastnosti Bhagavāna, ale Kṛṣṇa je nejvyšší, protože Ho nikdo nepředčí. Je Nejvyšší Osobou a Jeho tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Je prvotním Pánem Govindou a příčinou všech příčin.“ (Brahma-saṁhitā 5.1)
V Bhāgavatamu je soupis mnoha inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, ale i tam stojí, že Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství a početné inkarnace a další Osobnosti Božství jsou Jeho expanze:
ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ
kṛṣṇas tu bhagavān svayam
indrāri-vyākulaṁ lokaṁ
mṛḍayanti yuge yuge
„Všechny uvedené inkarnace Boha jsou buď úplnými expanzemi, nebo částmi úplných expanzí Nejvyššího, ale Kṛṣṇa je přímo Nejvyšší Osobností Božství.“ (Bhāg. 1.3.28)
Kṛṣṇa je tedy původní Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, zdroj Nadduše i neosobního Brahmanu.
Arjunův nářek nad svými příbuznými v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství skutečně nebyl na místě. Proto Kṛṣṇa vyjádřil svůj podiv slovem kutaḥ, „odkud“. Takové nečistoty se u někoho, kdo náležel k třídě civilizovaných lidí zvaných árjové, rozhodně neočekávaly. Árjové jsou ti, kdo znají hodnotu života a jejichž civilizace se zakládá na duchovní realizaci. Lidé, kteří vyznávají hmotné pojetí, nevědí, že cílem života je realizace Absolutní Pravdy, Viṣṇua neboli Bhagavāna. Jsou okouzlení vnějšími rysy hmotného světa, a tak nevědí, co je to osvobození. Takovým osobám, které nevědí nic o možnosti se vysvobodit z hmotného zajetí, se říká neárjové. Přestože Arjuna byl kṣatriya, zdráhal se bojovat, a tím se odchyloval od svých předepsaných povinností. Taková bázlivost přísluší neárjům. Kdo se vyhýbá povinnostem, nemůže dělat duchovní pokrok, a nebude tak slavný ani na tomto světě. Pán Kṛṣṇa Arjunův takzvaný soucit s jeho blízkými neschválil.