Sloka 2.21
vedāvināśinaṁ nityaṁ
ya enam ajam avyayam
kathaṁ sa puruṣaḥ pārtha
kaṁ ghātayati hanti kam
veda — zná; avināśinam — nezničitelnou; nityam — trvale existující; yaḥ — ten, kdo; enam — tuto (duši); ajam — nezrozenou; avyayam — neměnnou; katham — jak; saḥ — ta; puruṣaḥ — osoba; pārtha — ó Pārtho (Arjuno); kam — koho; ghātayati — pobízí k ubližování; hanti — zabíjí; kam — koho.
Ó Pārtho, jak by mohl ten, kdo ví, že duše je nezničitelná, věčná, nezrozená a neměnná, někoho zabít anebo přimět někoho k zabíjení?
Vše má své náležité uplatnění a člověk s úplným poznáním ví, kde a jak se má co správně použít. I násilí může být užitečné, jen by o jeho použití měl rozhodovat ten, kdo má poznání. Když soudce odsoudí vraha k trestu smrti, nedá se mu to vytýkat, protože násilí na jiné osobě nařídil v souladu se zákony spravedlnosti. Zákoník lidstva zvaný Manu-saṁhitā nařizuje odsoudit vraha k trestu smrti, aby za svůj velký hřích nemusel trpět v příštím životě. Když tedy král potrestá vraha oběšením, ve skutečnosti je to vrahovi ku prospěchu. Stejně tak nám musí být jasné, že když Kṛṣṇa nařizuje bojovat, jedná se o násilí v zájmu nejvyšší spravedlnosti. Arjuna by se proto měl tímto pokynem řídit s vědomím, že násilí, kterého se dopustí v boji pro Kṛṣṇu, není vůbec žádné násilí, protože člověka – nebo lépe řečeno duši – tak jako tak nelze zabít. K nastolení spravedlnosti je tedy takzvané násilí povolené. Chirurg neoperuje pacienta proto, aby ho zabil, ale proto, aby ho vyléčil. Boj, který má Arjuna na pokyn Kṛṣṇy vést, je podložený úplným poznáním, a proto není hříchem, který by mu mohl přinést nějaké špatné následky.