Sloka 2.25
avyakto ’yam acintyo ’yam
avikāryo ’yam ucyate
tasmād evaṁ viditvainaṁ
nānuśocitum arhasi
avyaktaḥ — neviditelná; ayam — tato duše; acintyaḥ — nepochopitelná; ayam — tato duše; avikāryaḥ — neměnná; ayam — tato duše; ucyate — je řečeno; tasmāt — proto; evam — tak; viditvā — dobře znající; enam — tuto duši; na — ne; anuśocitum — bědovat; arhasi — měl bys.
Je řečeno, že duše je neviditelná, nepochopitelná a také neměnná. S tímto poznáním bys neměl truchlit kvůli tělu.
Jak již bylo popsáno, duše je z hlediska našich hmotných výpočtů tak nepatrná, že ji nemůžeme vidět ani pomocí nejsilnějšího mikroskopu, – proto je neviditelná. Její existenci nelze dokázat žádnými pokusy vedle důkazu, který podává śruti neboli védská moudrost. Nezbývá nám než tuto pravdu přijmout, jelikož poznání ohledně existence duše nezískáme z žádného jiného zdroje; i když je to skutečnost, kterou můžeme vnímat. Je mnoho věcí, které musíme přijmout jen na základě prohlášení vyšší autority. Nikdo nemůže popřít existenci svého otce, kterou dosvědčuje autorita matky. Od nikoho jiného než od matky se nedozvíme, kdo je naším otcem. Stejně tak duši není možné poznat jinak než studiem Véd. Na základě lidského experimentálního poznání je nepochopitelná. Duše je vědomí a je vědomá – i to učí Védy, a my to musíme uznat. Na rozdíl od těla se duše nemění. Jakožto věčně neměnná zůstává ve srovnání s nekonečnou Nejvyšší Duší vždy nepatrná. Nejvyšší Duše je nekonečně velká a atomická duše je nekonečně malá. Nekonečně malá duše, která je neměnná, se tedy nikdy nemůže vyrovnat nekonečně velké duši, Nejvyšší Osobnosti Božství. Védy tento popis opakují různými způsoby, aby potvrdily, že pravda o duši se nemění. Opakování je nezbytné, abychom dané látce důkladně porozuměli a vyvarovali se chyb.