Sloka 2.29
āścarya-vat paśyati kaścid enam
āścarya-vad vadati tathaiva cānyaḥ
āścarya-vac cainam anyaḥ śṛṇoti
śrutvāpy enaṁ veda na caiva kaścit
āścarya-vat — jako zázrak; paśyati — vidí; kaścit — někdo; enam — tuto duši; āścarya-vat — jako o zázraku; vadati — mluví; tathā — tak; eva — jistě; ca — také; anyaḥ — další; āścarya-vat — podobně udivující; ca — také; enam — tato duše; anyaḥ — jiný; śṛṇoti — naslouchá; śrutvā — když slyšel; api — dokonce; enam — tuto duši; veda — zná; na — nikdy; ca — a; eva — jistě; kaścit — někdo.
Někteří duši vidí jako zázrak, jiní o ní mluví, jak je úžasná, a další o ní naslouchají jako o něčem neobyčejném. Jsou ovšem i tací, kteří ji vůbec nechápou, přestože už o ní leccos slyšeli.
Gītopaniṣad se zcela zakládá na principech Upaniṣad, a proto nepřekvapí, že podobný verš najdeme také v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.7):
śravaṇayāpi bahubhir yo na labhyaḥ
śṛṇvanto ’pi bahavo yaṁ na vidyuḥ
āścaryo vaktā kuśalo ’sya labdhā
āścaryo jñātā kuśalānuśiṣṭaḥ
Je bezesporu podivuhodné, že duše podobná atomu je jak v těle obrovského zvířete či mohutného banyánu, tak i v mikrobech, kterých se vejdou miliardy do malinkého prostoru. Lidé, kteří mají chabé poznání a kteří nežijí zdrženlivým způsobem, nemohou pochopit udivující vlastnosti nepatrné individuální duchovní jiskry, ani když je líčí největší znalec, který učil i Brahmu, první živou bytost ve vesmíru. Většina lidí v tomto věku pojímá vše na hrubohmotné úrovni, a proto si nedovedou představit, jak může taková malá částečka nabýt tak velkých i tak malých rozměrů. Lidé žasnou nad povahou duše nebo jejím popisem. Jelikož je hmotná energie udržuje v klamu, jsou tak pohroužení do zdrojů smyslového požitku, že mají velice málo času na otázky sebepoznání, přestože je skutečností, že bez tohoto sebepoznání skončí všechny naše snahy v boji o přežití porážkou. Tito lidé asi nevědí, že musí myslet na duši, aby našli řešení pro svá hmotná trápení.
Někteří lidé se zájmem naslouchat o duši mohou navštěvovat přednášky v příznivé společnosti, ale i tak si někdy pod vlivem nevědomosti vytvoří mylnou představu, že Nadduše a nepatrná duše jsou totožné, bez rozdílu ve velikosti. Je velmi těžké najít člověka, který jasně chápe postavení Nadduše a nepatrné duše, jejich role a vztahy a všechny ostatní významné i druhotné podrobnosti. A ještě obtížnější je najít někoho, kdo z poznání duše skutečně vytěžil veškerý prospěch a dokáže popsat její postavení z různých hledisek. Pokud se však člověku nějakým způsobem podaří porozumět duši, jeho život bude úspěšný.
Nejsnadněji přitom můžeme poznat vlastní já, pokud přijmeme výroky Bhagavad-gīty v podání největší autority, Pána Kṛṣṇy, a nenecháme se od nich odvést jinými teoriemi. Aby člověk dokázal uznat Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství, ale také vyžaduje mnoho askeze a obětí buď v tomto, nebo v minulých životech. Nicméně pochopit Kṛṣṇovo postavení je možné bezpříčinnou milostí čistého oddaného, a nijak jinak.