Sloka 3.20
karmaṇaiva hi saṁsiddhim
āsthitā janakādayaḥ
loka-saṅgraham evāpi
sampaśyan kartum arhasi
karmaṇā — díky konání; eva — právě; hi — jistě; saṁsiddhim — na úrovni dokonalosti; āsthitāḥ — setrvávající; janaka-ādayaḥ — Janaka a jiní králové; loka-saṅgraham — vedení obyčejných lidí; eva api — také; sampaśyan — beroucí v úvahu; kartum — jednat; arhasi — měl bys.
Králové, jako byl Janaka, dosáhli dokonalosti jenom tím, že vykonávali předepsané povinnosti. Měl bys tedy jednat jako oni, už jen proto, abys učil obyčejné lidi.
Všichni králové, jako byl Janaka, byli seberealizované duše, a nemuseli tedy vykonávat povinnosti uložené ve Védách. Přesto se všem těmto činnostem věnovali, aby dali příklad obyčejným lidem. Janaka byl otcem Sīty a tchánem Śrī Rāmy. Jakožto velký oddaný Pána byl na transcendentální úrovni, ale jelikož byl králem Mithily (části současného indického státu Bihár), musel učit své poddané, jak plnit předepsané povinnosti. Pán Kṛṣṇa a Jeho věčný přítel Arjuna neměli zapotřebí bojovat v bitvě na Kurukṣetře, ale bojovali proto, aby učili obyčejné lidi, že násilí je někdy nutné, když dobrá rada nepomáhá. Před bitvou na Kurukṣetře proběhlo mnoho pokusů válce předejít, dokonce i samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, se o to zasazoval, ale druhá strana byla pevně rozhodnutá bojovat. Pro takovou správnou věc je tedy boj nezbytný. Člověk pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy sice už v tomto světě nemá žádné zájmy, ale přesto je činný, aby učil ostatní, jak mají žít a co mají dělat. Zkušení oddaní vědomí si Kṛṣṇy umí jednat takovým způsobem, aby se ostatní mohli řídit jejich příkladem. To je vysvětleno v následujícím verši.