Sloka 3.26
na buddhi-bhedaṁ janayed
ajñānāṁ karma-saṅginām
joṣayet sarva-karmāṇi
vidvān yuktaḥ samācaran
na — ne; buddhi-bhedam — rozpolcení inteligence; janayet — měl by způsobit; ajñānām — nevědomých; karma-saṅginām — kteří lpí na plodonosném jednání; joṣayet — měl by začleňovat; sarva — všechny; karmāṇi — činnosti; vidvān — učený člověk; yuktaḥ — zapojený; samācaran — praktikující.
Moudrý člověk by neměl rozrušovat mysl nevědomých, kteří lpí na plodech předepsaných povinností, pobízením k nečinnosti. Naopak by je měl zaměstnávat nejrůznějšími činnostmi, [aby postupně rozvíjeli vědomí Kṛṣṇy].
Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – to je účel všech védských obřadů. Všechny obřady, veškeré konání obětí a vše, co je dané ve Védách, včetně všech pokynů k hmotným činnostem, je určené k poznání Kṛṣṇy, který je konečným cílem života. Ale nevědomí lidé studují Védy pro účely uspokojování smyslů, protože podmíněné duše neznají nic vyššího než smyslový požitek, jako zvířata. Nicméně plodonosné činnosti a uspokojování smyslů usměrněné prostřednictvím védských obřadů člověka postupně dovedou až k vědomí Kṛṣṇy. Realizovaná duše, která má vědomí Kṛṣṇy, by proto nikdy neměla rušit ostatní v jejich činnostech či chápání, ale měla by svým jednáním ukazovat, jak se dají výsledky všeho úsilí zasvětit službě Kṛṣṇovi. Učená osoba vědomá si Kṛṣṇy může jednat tak, aby se nevědomý člověk, který usiluje o smyslový požitek, mohl naučit, co má dělat a jak se má chovat. Nevědomého člověka není správné v jeho činnostech rušit, ale každého, kdo si je aspoň trochu vědomý Kṛṣṇy, je možné přímo zaměstnat službou Pánu a není třeba čekat, až splní jiné předpisy Véd. Takový požehnaný člověk nemusí provádět védské obřady, protože přímé vědomí Kṛṣṇy může přinést všechny výsledky, kterých se jinak dosahuje vykonáváním předepsaných povinností.