Sloka 3.31
ye me matam idaṁ nityam
anutiṣṭhanti mānavāḥ
śraddhāvanto ’nasūyanto
mucyante te ’pi karmabhiḥ
ye — ti, kteří; me — Moje; matam — nařízení; idam — toto; nityam — jako věčný úděl; anutiṣṭhanti — pravidelně vykonávají; mānavāḥ — lidé; śraddhā-vantaḥ — s vírou a oddaností; anasūyantaḥ — bez nevole; mucyante — vysvobodí se; te — ti všichni; api — dokonce; karmabhiḥ — z pout zákona plodonosných činností.
Ti, kdo s vírou a bez nevole konají své povinnosti podle Mého nařízení, se vysvobodí z pout plodonosných činů.
Toto nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je jádrem veškeré védské moudrosti, a proto je za všech okolností věčnou pravdou. Tak jako jsou věčné Védy, je věčná i tato pravda o vědomí Kṛṣṇy. Toto nařízení je třeba přijímat s pevnou vírou, bez nevole vůči Pánu. Je mnoho takzvaných filozofů, kteří píší komentáře k Bhagavad-gītě, ale nemají žádnou víru v Kṛṣṇu. Ti se nikdy nevysvobodí z pout plodonosných činů. Zato obyčejný člověk s pevnou vírou ve věčné příkazy Pána přestává být spoutaný zákonem karmy i tehdy, když není schopný tato nařízení vykonat. Když člověk začíná rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, možná nedokáže Pánovy příkazy plnit dokonale, ale protože k nim nemá výhrady a upřímně se snaží, aniž by si připouštěl neúspěch a propadal beznaději, zaručeně dosáhne čistého vědomí Kṛṣṇy.