Sloka 4.30
sarve ’py ete yajña-vido
yajña-kṣapita-kalmaṣāḥ
yajña-śiṣṭāmṛta-bhujo
yānti brahma sanātanam
sarve — všichni; api — ačkoliv navenek odlišní; ete — tito; yajña-vidaḥ — kteří znají účel obětí; yajña-kṣapita — očištění vykonáním těchto obřadů; kalmaṣāḥ — od hříšných reakcí; yajña-śiṣṭa — výsledků těchtoyajñí; amṛta-bhujaḥ — ti, kdo ochutnávali nektar; yānti — spějí; brahma — nejvyšší; sanātanam — k věčné existenci.
Všichni ti, kdo konají tyto oběti a vědí proč, se očišťují od následků svých hříšných činů a poté, co ochutnají nektar výsledků svých obětí, spějí do svrchované věčné říše.
Z předchozího popisu různých druhů obětí, jako je obětování vlastního majetku, studium Véd či různých filozofických doktrín a cvičení jógy, vidíme, že společným cílem všech je ovládnout smysly. Touha po smyslovém požitku je hlavní příčinou hmotné existence, a dokud tedy člověk nepřestane vyhledávat uspokojování smyslů, nemůže dosáhnout věčné úrovně úplného poznání, úplné blaženosti a úplného života. Tato úroveň je ve věčném prostředí Brahmanu. Všechny výše uvedené oběti pomáhají člověku očistit se od následků hříšného jednání. Když udělá takovýto pokrok, zajistí si nejen štěstí a bohatství v tomto životě, ale nakonec také vejde do věčného Božího království a buď splyne s neosobním Brahmanem, nebo se stane společníkem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.