Sloka 4.8

Podle Bhagavad-gīty je sādhu neboli světec ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy. Navenek může nějaký člověk vypadat bezbožně, ale pokud si je v plné míře vědomý Kṛṣṇy, je třeba vědět, že je to sādhu. A slovo duṣkṛtām označuje ty, kdo o vědomí Kṛṣṇy nejeví zájem. Je psáno, že tito ničemové neboli duṣkṛtām jsou hlupáci a nejnižší z lidí, i když se třeba honosí světským vzděláním. Naproti tomu ten, kdo je stoprocentně pohroužený v jednání s vědomím Kṛṣṇy, je uznaný za sādhua, i když možná není učený nebo kulturně vyspělý. Co se týče ateistů, Nejvyšší Pán nemusí přicházet osobně, aby je zničil, jako to udělal s démony Rāvaṇou a Kaṁsou. Má mnoho prostředníků, kteří si s démony snadno poradí. Sestupuje ale záměrně proto, aby přinášel klid svým čistým oddaným, které démoni nenechávají na pokoji. Démon dokáže týrat i oddaného, který je jeho příbuzným. Prahlāda Mahārāja byl synem Hiraṇyakaśipua, ale ten ho přesto tyranizoval. A Devakī, Kṛṣṇova matka, byla sestrou Kaṁsy, a přesto ji a jejího manžela Vasudevu Kaṁsa sužoval jen kvůli tomu, že se jim měl narodit Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil především proto, aby vysvobodil Devakī; ani ne tak proto, aby zabil Kaṁsu, – ale udělal obojí najednou. Proto je zde řečeno, že Pán přichází v různých inkarnacích, aby osvobozoval oddané a potíral ničemné démony.

V Caitanya-caritāmṛtě od Kṛṣṇadāse Kavirāje shrnují charakteristiky inkarnace následující verše (Madhya 20.263–264):

„Osobnost Božství sestupuje z Božího království za účelem projevení hmotného světa. Podoba, ve které takto sestupuje, se nazývá avatāra, inkarnace. Tyto podoby sídlí v duchovním světě, v Božím království, a když sestoupí do hmotného stvoření, nesou jméno avatāra.“

Jsou různé druhy avatārů – puruṣāvatārové, guṇāvatārové, līlāvatārové, śakty-āveśa avatārové, manvantara-avatārové a yugāvatārové – a ti všichni se zjevují přesně podle časového plánu ve všech vesmírech. Pán Kṛṣṇa je však původní Pán, zdroj všech avatārů. Pán Śrī Kṛṣṇa sestupuje do hmotného světa proto, aby upokojil čisté oddané, kteří si Ho dychtivě přejí vidět při Jeho původních vṛndāvanských zábavách. Hlavním účelem příchodu Kṛṣṇy jako avatāra je tedy potěšit své čisté oddané.

Pán říká, že sestupuje v každém věku. To znamená, že přichází i ve věku Kali. Jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, inkarnací ve věku Kali je Pán Caitanya Mahāprabhu, který šířil uctívání Kṛṣṇy prostřednictvím saṅkīrtanového hnutí (společného zpívání svatých jmen) a rozšířil tak vědomí Kṛṣṇy po celé Indii. Předpověděl, že tato saṅkīrtanová kultura se bude šířit po celém světě, od města k městu a od vesnice k vesnici. Pána Caitanyu jako inkarnaci Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, popisují skrytě – nikoliv přímo – důvěrné části zjevených písem, jako jsou Upaniṣady, Mahābhārata a Bhāgavatam. Pro oddané Pána Kṛṣṇy je saṅkīrtanové hnutí Pána Caitanyi velice přitažlivé. Během tohoto sestoupení (avatāra) Pán ničemy nezabíjí, ale ze své bezpříčinné milosti je vysvobozuje.