Sloka 5.19
ihaiva tair jitaḥ sargo
yeṣāṁ sāmye sthitaṁ manaḥ
nirdoṣaṁ hi samaṁ brahma
tasmād brahmaṇi te sthitāḥ
iha — v tomto životě; eva — jistě; taiḥ — jimi; jitaḥ — přemožené; sargaḥ — zrození a smrt; yeṣām — jejichž; sāmye — v rovnováze; sthitam — setrvávající; manaḥ — mysl; nirdoṣam — bezchybní; hi — jistě; samam — vyrovnaní; brahma — Nejvyšší; tasmāt — proto; brahmaṇi — v Nejvyšším; te — oni; sthitāḥ — setrvávají.
Ti, jejichž mysl se trvale nachází ve stavu vyrovnanosti a nezaujatosti, již přemohli zrození a smrt. Jsou bezchybní jako Brahman, a proto už teď setrvávají v Brahmanu.
Vyrovnanost mysli, o níž se hovoří výše, je známkou seberealizace. O těch, kdo tohoto stavu dosáhli, je třeba vědět, že už překonali hmotné podmínky, konkrétně zrození a smrt. Dokud se živá bytost ztotožňuje s tělem, je podmíněná. Když ale pozná, kým je, a tak dosáhne vyrovnanosti, je od podmíněného života osvobozená. To znamená, že už se po smrti nenarodí v hmotném světě, ale vstoupí do duchovního nebe. Pán je bezchybný, protože vůči nikomu necítí zvláštní připoutanost ani nelibost. Jakmile živá bytost také dosáhne úrovně bez připoutanosti a nelibosti, pak je i ona bezchybná, a tudíž způsobilá vejít do duchovního nebe. Takové bezchybné osoby je třeba považovat za již osvobozené, a jejich charakteristiky jsou popsané dále.