Sloka 6.15

Tady je jasný popis konečného cíle jógy. Jóga není určená k dosažení nějakých hmotných vymožeností. Je prostředkem k ukončení celé hmotné existence. Ten, kdo si chce jógou zlepšit zdraví nebo usiluje o hmotnou dokonalost, není podle Bhagavad-gīty žádný jógí. Ukončení hmotné existence také nevede do „prázdnoty“. Prázdnota je pouhý mýtus; nic takového ve stvoření Pána neexistuje. Ukončení hmotné existence znamená vstoupit do duchovního nebe, do Pánova sídla. Sídlo Pána také jasně popisuje Bhagavad-gītā – jako místo, kde není zapotřebí Slunce, Měsíce ani elektřiny. Všechny planety v duchovním království září a osvětlují se samy, tak jako Slunce v hmotném nebi. Boží království je sice všude, ale duchovní nebe a tamní planety se nazývají paraṁ dhāma neboli vyšší sídla.

Úspěšný jógí, který dokonale poznal Pána Kṛṣṇu, jak o tom zde Pán sám mluví (mat-cittaḥ, mat-paraḥ, mat-saṁsthām), může dosáhnout skutečného klidu a nakonec dospět do Jeho nejvyššího sídla, na Kṛṣṇaloku, zvanou rovněž Goloka Vṛndāvan. V Brahma-saṁhitě (5.37) jasně stojí (goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ), že ačkoliv Pán neustále pobývá ve svém sídle zvaném Goloka, je prostřednictvím svých vyšších duchovních energií zároveň všeprostupujícím Brahmanem a lokalizovanou Paramātmou. Nikdo se nemůže dostat do duchovního nebe (Vaikuṇṭhy) anebo vejít do Pánova věčného sídla (na Goloku Vṛndāvan) bez náležitého poznání Kṛṣṇy a Jeho úplné expanze Viṣṇua. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je tedy dokonalý jógí, neboť jeho mysl je vždy pohroužená do Kṛṣṇových činností (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Z Véd (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) se také dozvídáme: tam eva viditvāti mṛtyum eti – „Jedině ten, kdo zná Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, se může vymanit z koloběhu zrození a smrtí.“ Dokonalostí jógy je tedy vysvobození z hmotné existence, a ne nějaké kouzelnické triky nebo gymnastické výkony, které klamou nevinné lidi.