Sloka 6.4
yadā hi nendriyārtheṣu
na karmasv anuṣajjate
sarva-saṅkalpa-sannyāsī
yogārūḍhas tadocyate
yadā — když; hi — jistě; na — ne; indriya-artheṣu — uspokojování smyslů; na — nikdy; karmasu — plodonosným činnostem; anuṣajjate — musí se věnovat; sarva-saṅkalpa — všech hmotných tužeb; sannyāsī — ten, kdo se zřekl; yoga-ārūḍhaḥ — pokročilý v józe; tadā — tehdy; ucyate — je řečeno, že je.
Když se člověk zřekl všech hmotných tužeb, a tak už nejedná pro smyslový požitek ani pro plody svých činů, říká se, že je na vrcholu jógového žebříku.
Když je někdo plně zaměstnaný transcendentální láskyplnou službou Pánu, je spokojený ve svém nitru, a proto se už neoddává uspokojování smyslů ani plodonosným činům. Ostatní musí uspokojovat smysly, protože nikdo nemůže zůstat nečinný. Bez vědomí Kṛṣṇy člověk pořád vyhledává sobecké činnosti, buď soustředěné na sebe samotného, nebo rozšířené na druhé. Pokud si je ale někdo vědomý Kṛṣṇy, může dělat všechno pro Kṛṣṇovu spokojenost a tak být dokonale odpoutaný od uspokojování smyslů. Ten, kdo postrádá tuto realizaci, se před dosažením nejvyšší příčky jógového žebříku musí mechanicky snažit osvobodit od hmotných tužeb.