Sloka 7.21
yo yo yāṁ yāṁ tanuṁ bhaktaḥ
śraddhayārcitum icchati
tasya tasyācalāṁ śraddhāṁ
tām eva vidadhāmy aham
yaḥ yaḥ — kdokoliv; yām yām — kteroukoliv; tanum — podobu poloboha; bhaktaḥ — oddaný; śraddhayā — s vírou; arcitum — uctívat; icchati — přeje si; tasya tasya — jemu; acalām — pevnou; śraddhām — víru; tām — tu; eva — jistě; vidadhāmi — dám; aham — Já.
Sídlím v srdci každého jako Nadduše, a jakmile si někdo přeje uctívat nějakého poloboha, upevním jeho víru, aby se tomuto božstvu mohl oddat.
Bůh dává každému nezávislost. Když tedy někdo touží po hmotném požitku a upřímně si přeje, aby mu ho hmotní polobozi poskytli, Nejvyšší Pán jako Nadduše v srdci každého to ví a zajistí mu všechno potřebné. Jako svrchovaný otec všech živých bytostí nezasahuje do jejich nezávislosti, ale naopak jim poskytuje všechny prostředky, aby si mohly své hmotné touhy splnit. Někdo může namítat, že Bůh je všemocný, tak proč umožňuje živým bytostem užívat si hmotného světa a nechává je padnout do léčky iluzorní energie? Odpověď zní, že kdyby jim Nejvyšší Pán jako Nadduše tyto možnosti neposkytoval, neměla by jejich nezávislost žádnou cenu. Pán dává všem úplnou volnost mít svá přání, ale zároveň jim v Bhagavad-gītě nakonec radí, aby zanechali všech ostatních činností a úplně se Mu odevzdali. Potom budou šťastní.
Jak živá bytost, tak polobozi podléhají vůli Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo tedy nemůže uctívat polobohy jen z vlastní vůle a polobozi také nemohou udělit žádné požehnání bez Pánova souhlasu. Říká se, že bez Jeho vůle se nehne ani stéblo trávy. Lidé, kteří trpí v hmotném světě, se obyčejně obracejí na polobohy podle doporučení védské literatury. Člověk, který si něco přeje, může za daným účelem uctívat toho a toho poloboha. Nemocnému se například doporučuje uctívat boha Slunce, ten, kdo chce být vzdělaný, může uctívat bohyni učenosti Sarasvatī a ten, kdo chce mít krásnou ženu, může uctívat bohyni Umu, manželku Pána Śivy. Tímto způsobem śāstry, védská písma, doporučují různé druhy uctívání různých polobohů. Tomu, kdo chce získat nějaké zvláštní hmotné výhody, dá Pán silnou touhu uctívat příslušného poloboha, a ten mu pak splní jeho přání. Konkrétní druh oddanosti danému polobohu také zařizuje Nejvyšší Pán. Polobozi sami nedokáží tento vztah v druhých vyvolat; to Kṛṣṇa jako Nejvyšší Pán, Nadduše v srdci každého, sám člověka pobídne k jejich uctívání. Polobozi jsou ve skutečnosti různými částmi Pánova vesmírného těla, a proto nejsou nezávislí. Ve védské literatuře stojí: „Nejvyšší Osobnost Božství sídlí jako Nadduše i v srdci poloboha a jeho prostřednictvím zařizuje splnění touhy živé bytosti. Polobůh i živá bytost závisí na svrchované vůli. Nikdo z nich není nezávislý.“