No edit permissions for Čeština

TEXT 21

yo yo yāṁ yāṁ tanuṁ bhaktaḥ
śraddhayārcitum icchati
tasya tasyācalāṁ śraddhāṁ
tām eva vidadhāmy aham

yaḥ yaḥ — kdokoliv; yām yām — kteroukoliv; tanum — podobu poloboha; bhaktaḥ — oddaný; śraddhayā — s vírou; arcitum — uctívat; icchati — přeje si; tasya tasya — jemu; acalām — pevnou; śraddhām — víru; tām — tu; eva — jistě; vidadhāmi — dám; aham — Já.

Dlím v srdcích všech v podobě Nadduše, a jakmile si někdo přeje uctívat nějakého poloboha, upevním jeho víru, aby se mohl tomuto božstvu oddat.

Bůh dává nezávislost všem. Když tedy někdo touží po hmotném požitku a vroucně si přeje, aby mu polobozi (jejichž těla jsou také jen hmotná) takové možnosti poskytli, Nejvyšší Pán jakožto Nadduše v srdci každého to ví a dá mu vše potřebné. Je svrchovaným otcem všech živých bytostí a jako takový nezasahuje do jejich nezávislosti, ale naopak jim poskytuje všechny možnosti k uspokojení jejich hmotných tužeb. Někdo se možná zeptá, proč všemocný Bůh umožňuje živým bytostem užívat si hmotného světa a nechává je tak padnout do léčky matoucí energie. Odpověď zní: Kdyby jim tyto možnosti neposkytoval, neměla by nezávislost žádný význam. Pán dává všem úplnou volnost — mohou si dělat, co chtějí — ale v Bhagavad-gītě nalezneme Jeho závěrečný pokyn: člověk má zanechat všech ostatních činností a zcela se odevzdat Jemu. Potom bude šťastný.

Jak obyčejná živá bytost, tak polobozi jsou podřízeni vůli Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo tedy nemůže uctívat polobohy jen tím, že si to sám přeje, a polobozi také nemohou udělit žádné požehnání bez Pánova souhlasu. Je řečeno, že bez svolení Nejvyšší Osobnosti Božství se nepohne ani stéblo trávy. Osoby, které v hmotném světě trpí, se obyčejně na doporučení védské literatury obracejí na polobohy. Když někdo touží po určité věci, může uctívat příslušného poloboha. Nemocnému se například doporučuje uctívat boha Slunce. Ten, kdo chce být vzdělaný, může uctívat bohyni učenosti Sarasvatī a ten, kdo chce mít krásnou ženu, může uctívat bohyni Umu, manželku Pána Śivy. Tímto způsobem śāstry, védská písma, doporučují různé druhy uctívání různých polobohů. A jelikož si daná živá bytost přeje užívat určitých hmotných možností, Pán jí vnukne silnou touhu získat od příslušného poloboha příslušné požehnání, a tak se jí její přání splní. Její konkrétní postoj oddanosti danému polobohu také zařizuje Pán. Polobozi sami nedokáží v živých bytostech tento vztah vyvolat; Kṛṣṇa jakožto Nejvyšší Pán, Nadduše v srdci každého, sám pobídne k jejich uctívání. Samotní polobozi jsou ve skutečnosti různými částmi vesmírného těla Nejvyššího Pána, a nejsou tedy nezávislí. Ve védské literatuře stojí: “Nejvyšší Osobnost Božství se v podobě Nadduše rovněž nachází v srdci poloboha a jeho prostřednictvím zařizuje splnění touhy obyčejné živé bytosti. Polobůh i živá bytost závisí na svrchované vůli; nejsou nezávislí.”

« Previous Next »