Sloka 7.22
sa tayā śraddhayā yuktas
tasyārādhanam īhate
labhate ca tataḥ kāmān
mayaiva vihitān hi tān
saḥ — on; tayā — tou; śraddhayā — vírou; yuktaḥ — obdařený; tasya — toho určitého poloboha; ārādhanam — o uctívání; īhate — snaží se; labhate — získává; ca — a; tataḥ — z toho; kāmān — své touhy; mayā — Mnou; eva — pouze; vihitān — zajištěné; hi — jistě; tān — ty.
S tou vírou člověk uctívá příslušného poloboha a dostává od něj, co si přeje. Ve skutečnosti ale tyto dary nedává nikdo jiný než Já.
Polobozi nemohou svým oddaným udílet požehnání bez souhlasu Nejvyššího Pána. Živá bytost může zapomenout, že všechno je majetkem Nejvyššího, ale polobozi nezapomínají. Uctívání polobohů a dosažení vytoužených výsledků tedy nezařizují sami polobozi, nýbrž Nejvyšší Osobnost Božství. Méně inteligentní živá bytost to neví, a proto se s touhou po určitém prospěchu pošetile obrací na polobohy, ale čistý oddaný neoslovuje polobohy ani v případě, že něco potřebuje. Raději se o to modlí k Nejvyššímu Pánu, i když žádat o hmotný prospěch není známkou čistého oddaného. Živé bytosti se většinou obracejí na polobohy proto, že jsou posedlé myšlenkou na splnění nějaké chtivé touhy. Když totiž touží po něčem nevhodném, Nejvyšší Pán jim jejich touhu nesplní. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána a zároveň touží po hmotném požitku, si ve svých přáních odporuje. Oddaná služba Nejvyššímu Pánu a výsledky uctívání polobohů nemohou být na stejné úrovni, protože požehnání od polobohů jsou hmotná, kdežto oddaná služba Nejvyššímu je čistě duchovní.
Pro živou bytost, která se chce vrátit k Bohu, jsou hmotné touhy rušivé. Pán proto čistým oddaným nedává hmotné výhody, po kterých touží méně inteligentní živé bytosti. Ty tedy raději uctívají nějakého poloboha hmotného světa, než aby se zapojily do oddané služby Nejvyššímu Pánu.