Sloka 7.30
sādhibhūtādhidaivaṁ māṁ
sādhiyajñaṁ ca ye viduḥ
prayāṇa-kāle ’pi ca māṁ
te vidur yukta-cetasaḥ
sa-adhibhūta — a princip vládnoucí hmotnému projevu; adhidaivam — vládnoucí všem polobohům; mām — Mě; sa-adhiyajñam — a vládnoucí všem obětím; ca — také; ye — ti, kdo; viduḥ — znají; prayāṇa — smrti; kāle — v čase; api — dokonce; ca — a; mām — Mě; te — oni; viduḥ — znají; yukta-cetasaḥ — jejich mysli zaměřené na Mě.
Ti, kdo si Mě jsou plně vědomí a vědí, že Já, Nejvyšší Pán, jsem princip vládnoucí hmotnému projevu, polobohům a všem druhům obětí, mohou chápat Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, i v čase smrti.
Ti, kdo jednají s vědomím Kṛṣṇy, nikdy nesejdou z cesty úplného poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. V transcendentálním styku s vědomím Kṛṣṇy je možné chápat, jakým způsobem Nejvyšší Pán vládne hmotnému projevu, a dokonce i polobohům. Díky této transcendentální společnosti se člověk postupně utvrzuje ve svém přesvědčení o Nejvyšší Osobnosti Božství a ani v čase smrti nemůže na Kṛṣṇu zapomenout. Tak přirozeně dosáhne planety Nejvyššího Pána, Goloky Vṛndāvanu.
Tato sedmá kapitola zvláště vysvětluje, jak je možné nabýt úplného vědomí Kṛṣṇy. Začátkem vědomí Kṛṣṇy je, že se člověk stýká s těmi, kteří toto vědomí již mají. Taková společnost je duchovní a přivádí ho přímo do styku s Nejvyšším Pánem, jehož milostí pak může pochopit, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Zároveň může doopravdy poznat přirozené postavení živé bytosti a porozumět tomu, jak živá bytost zapomíná na Kṛṣṇu a zaplétá se do hmotných činností. Postupným rozvinutím vědomí Kṛṣṇy v příznivé společnosti může živá bytost pochopit, že kvůli zapomnění na Kṛṣṇu podléhá zákonům hmotné přírody. Také může dojít k poznání, že tato lidská forma života je příležitostí obnovit vědomí Kṛṣṇy, a té by měla dokonale využít k tomu, aby získala bezpříčinnou milost Nejvyššího Pána.
V této kapitole byla probrána různá témata: soužený člověk, zvídavý člověk, člověk, jemuž se nedostává nezbytných hmotných potřeb, dále poznání o Brahmanu, poznání o Paramātmě, osvobození od zrození, smrti a nemocí a uctívání Nejvyššího Pána. Ten, kdo má pokročilé vědomí Kṛṣṇy, se ale nezajímá o různé procesy. Přímo se věnuje činnostem spojeným s vědomím Kṛṣṇy, a tím se dostává do svého přirozeného postavení Kṛṣṇova věčného služebníka. V takovém rozpoložení mysli nachází potěšení v čisté oddané službě formou naslouchání o Nejvyšším Pánu a Jeho oslavování. Je přesvědčený, že tímto jednáním dosáhne všech svých cílů. Tato pevná víra se nazývá dṛḍha-vrata a je začátkem bhakti-yogy, transcendentální láskyplné služby. To je závěr všech písem a sedmá kapitola Bhagavad-gīty tvoří jádro tohoto přesvědčení.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o poznání Absolutního.