Sloka 8.13
oṁ ity ekākṣaraṁ brahma
vyāharan mām anusmaran
yaḥ prayāti tyajan dehaṁ
sa yāti paramāṁ gatim
oṁ — kombinaci písmenoṁ(oṁkāru); iti — takto; eka-akṣaram — jednu slabiku; brahma — absolutní; vyāharan — pronášející; mām — na Mě (Kṛṣṇu); anusmaran — vzpomínající; yaḥ — každý, kdo; prayāti — odchází; tyajan — opouštějící; deham — toto tělo; saḥ — on; yāti — dosáhne; paramām — nejvyššího; gatim — cíle.
Když je člověk ustálený v této józe a pronáší posvátnou slabiku oṁ, svrchovanou kombinaci písmen, a pak opustí tělo s myšlenkami na Nejvyšší Osobnost Božství, určitě dospěje na duchovní planetu.
Zde je jasně řečeno, že oṁ, Brahman a Pán Kṛṣṇa se od sebe neliší. Oṁ je neosobní zvukové zastoupení Kṛṣṇy, ale zvuková vibrace Hare Kṛṣṇa oṁ zahrnuje. Pro tento věk se jednoznačně doporučuje zpívat mantru Hare Kṛṣṇa. Když tedy člověk na konci života při opouštění těla pronáší Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare, určitě dospěje na jednu z duchovních planet, podle nálady svého uctívání. Oddaní Kṛṣṇy vstoupí na Kṛṣṇovu planetu, Goloku Vṛndāvan. Personalisté se dostávají také na bezpočet jiných planet (zvaných Vaikuṇṭhy) v duchovním nebi, zatímco impersonalisté zůstávají v brahma-jyoti.