Sloka 8.6
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yam yam — na jakoukoliv; vā api — obecně; smaran — vzpomínající; bhāvam — přirozenost; tyajati — opouští; ante — na konci; kalevaram — toto tělo; tam tam — podobný; eva — jistě; eti — dostane; kaunteya — ó synu Kuntī; sadā — vždy; tat — ten; bhāva — stav bytí; bhāvitaḥ — vzpomínající.
Každý dospěje právě do toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo, ó synu Kuntī.
Zde je vysvětleno, jak se mění stav bytí v kritické chvíli smrti. Ten, kdo na konci života opustí tělo s myšlenkami na Kṛṣṇu, dosáhne transcendentální přirozenosti Nejvyššího Pána, ale není pravda, že stejného transcendentálního stavu dosáhne i ten, kdo myslí na něco jiného. Tomu bychom měli věnovat zvýšenou pozornost. Jak můžeme zemřít ve správném rozpoložení mysli? Mahārāja Bharata byl vznešenou osobností, ale přesto myslel na konci života na kolouška, a proto v příštím životě dostal jelení tělo. Sice nezapomněl na své dřívější činnosti, ale musel přijmout tělo jelena. Stav bytí na konci života si člověk utváří tím, jak uvažuje během svého žití. Tímto životem tedy vytvářím svůj příští život. Když budu v současnosti žít na úrovni kvality dobra a pořád myslet na Kṛṣṇu, pak budu moci vzpomínat na Kṛṣṇu i na konci života. To mi pomůže dosáhnout Kṛṣṇovy transcendentální přirozenosti. Když je člověk transcendentálně pohroužený do služby Kṛṣṇovi, jeho příští tělo nebude hmotné, ale transcendentální (duchovní). Zpívání Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare je tedy nejdokonalejší způsob, jak úspěšně změnit stav našeho bytí na konci života.