Sloka 9.19
tapāmy aham ahaṁ varṣaṁ
nigṛhṇāmy utsṛjāmi ca
amṛtaṁ caiva mṛtyuś ca
sad asac cāham arjuna
tapāmi — dávám teplo; aham — Já; aham — Já; varṣam — déšť; nigṛhṇāmi — zadržuji; utsṛjāmi — spouštím; ca — a; amṛtam — nesmrtelnost; ca — a; eva — jistě; mṛtyuḥ — smrt; ca — a; sat — duchovno; asat — hmota; ca — a; aham — Já; arjuna — ó Arjuno.
Já dávám teplo, zadržuji a spouštím déšť. Jsem nesmrtelnost, ó Arjuno, a také zosobněná smrt. Duchovní i hmotné je ve Mně.
Kṛṣṇa používá své různé energie, aby prostřednictvím elektřiny a slunce šířil teplo a světlo. Kṛṣṇa je také ten, kdo v létě zadržuje déšť, aby nepadal z nebe, a potom v období dešťů spouští jeho nekonečné přívaly. Síla, která nás udržuje při životě, je Kṛṣṇa a na konci života se s Kṛṣṇou setkáme v podobě smrti. Studiem všech těchto různých Kṛṣṇových energií zjistíme, že pro Kṛṣṇu není rozdíl mezi hmotným a duchovním. On je hmota i duchovní podstata. Člověk na pokročilé úrovni vědomí Kṛṣṇy proto nedělá takové rozdíly. Ve všem vidí jen Kṛṣṇu.
Jelikož je Kṛṣṇa hmotou i duchovní podstatou, obrovská vesmírná podoba, zahrnující všechny hmotné projevy, je také Kṛṣṇa, a Jeho vṛndāvanské zábavy v podobě dvourukého Śyāmasundary, hrajícího na flétnu, jsou zábavy téže Nejvyšší Osobnosti Božství.