Sloka 9.21
te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
evaṁ trayī-dharmam anuprapannā
gatāgataṁ kāma-kāmā labhante
te — oni; tam — toho; bhuktvā — když si užili; svarga-lokam — nebe; viśālam — rozsáhlého; kṣīṇe — když jsou vyčerpány; puṇye — zásluhy; martya-lokam — na Zemi, do světa smrti; viśanti — padají; evam — takto; trayī — tří Véd; dharmam — nauky; anuprapannāḥ — následující; gata-āgatam — smrt a zrození; kāma-kāmāḥ — toužící po smyslových požitcích; labhante — získají.
Poté, co si vychutnali spousty požitků rozsáhlého nebe a vyčerpali takto výsledky svého zbožného jednání, se vracejí na tuto planetu smrti. Ti, kdo chtějí uspokojit smysly skrze dodržování zásad tří Véd, tak dosahují jen opakovaného rození a umírání.
Všichni, kdo se dostanou na vyšší planetární soustavy, se těší z delšího života a lepších možností smyslového požitku, ale není jim dovoleno tam zůstat věčně. Po vyčerpání výsledků svých zbožných činností se musí vrátit na Zemi. Ten, kdo nedospěl k dokonalosti poznání, o které mluví Vedānta-sūtra (janmādy asya yataḥ), neboli kdo nepochopil Kṛṣṇu, příčinu všech příčin, nedosahuje konečného cíle života, a tak se jen točí mezi vyššími planetami a tímto světem, jako na ruském kole, chvíli nahoru a chvíli dolů. To znamená, že místo aby odešel do duchovního světa, ze kterého už by nemusel poklesnout, jen krouží v koloběhu zrození a smrti na vyšších a nižších planetárních soustavách. Lepší je se věnovat oddané službě, a tak se rovnou odebrat do duchovního světa za věčným životem plným blaženosti a poznání a nikdy se nevracet do této strastiplné hmotné existence.