Sloka 9.28
śubhāśubha-phalair evaṁ
mokṣyase karma-bandhanaiḥ
sannyāsa-yoga-yuktātmā
vimukto mām upaiṣyasi
śubha — od příznivých; aśubha — a nepříznivých; phalaiḥ — následků; evam — tak; mokṣyase — osvobodíš se; karma — činů; bandhanaiḥ — z pout; sannyāsa — odříkání; yoga — na jógu; yukta-ātmā — s myslí upřenou; vimuktaḥ — osvobozený; mām — ke Mně; upaiṣyasi — dospěješ.
Tak se vymaníš z pout činů a jejich příznivých a nepříznivých následků. Když na Mě budeš upírat mysl skrze toto odříkání, získáš osvobození a přijdeš ke Mně.
Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, pod vyšším vedením, se nazývá yukta. Odborný výraz je yukta-vairāgya. Podrobněji ho vysvětluje Rūpa Gosvāmī:
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255)
Rūpa Gosvāmī říká, že dokud jsme v tomto hmotném světě, musíme být činní; nemůžeme přestat jednat. Pokud děláme nějakou činnost a její plody odevzdáváme Kṛṣṇovi, říká se tomu yukta-vairāgya. Takové činnosti jsou ve skutečnosti na úrovni odříkání, čistí zrcadlo mysli a ten, kdo je provádí, postupně rozvíjí duchovní realizaci, až se úplně odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Nakonec ho proto čeká osvobození, které je také přesně popsané. Toto osvobození neznamená splynout s brahma-jyoti, ale dostat se na planetu Nejvyššího Pána. To zde Kṛṣṇa jasně říká: mām upaiṣyasi – „Přijdeš ke Mně,“ zpátky domů, zpátky k Bohu. Existuje pět druhů osvobození a tady je upřesněno, že oddaný, který se po celý svůj život řídil pokyny Nejvyššího Pána, dosáhl úrovně, kdy se může po opuštění nynějšího těla vrátit k Bohu a být činný přímo v Pánově společnosti.
Každý, kdo nemá jiný zájem než zasvětit svůj život službě Pánu, je ve skutečnosti sannyāsī. Takový člověk se považuje za věčného služebníka, závislého na svrchované vůli Pána. Vše, co dělá, tedy dělá v Pánově zájmu. Každá jeho činnost je službou Pánu. Plodonosnému jednání nebo povinnostem stanoveným ve Védách nevěnuje zvláštní pozornost. Obyčejní lidé musí plnit povinnosti předepsané Védami, ale čistý oddaný, který je naplno zaměstnaný službou Pánu, může někdy jednat ve zdánlivém rozporu s védskými povinnostmi, i když ve skutečnosti tomu tak není.
Vaiṣṇavské autority proto říkají, že ani ti nejinteligentnější lidé nemohou pochopit plány a činnosti čistého oddaného. Doslovný citát zní: tāṅra vākya, kriyā, mudrā vijñeha nā bujhaya (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 23.39). Toho, kdo se stále věnuje službě Pánu a pořád přemýšlí a plánuje, jak Pánu sloužit, je třeba už nyní považovat za úplně osvobozeného a v budoucnu se zaručeně vrátí domů, zpátky k Bohu. Na takového oddaného se nevztahuje žádná materialistická kritika, stejně jako na Kṛṣṇu.