TEXT 14
tataḥ sa vismayāviṣṭo
hṛṣṭa-romā dhanañ-jayaḥ
praṇamya śirasā devaṁ
kṛtāñjalir abhāṣata
tataḥ — poté; saḥ — on; vismaya-āviṣṭaḥ — naplněn úžasem; hṛṣṭa-romā — s chlupy zježenými nesmírnou extází; dhanañjayaḥ — Arjuna; praṇamya — klaněl se; śirasā — hlavou; devam — Nejvyšší Osobnosti Božství; kṛta-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; abhāṣata — začal hovořit.
Zmatený a užaslý Arjuna, jemuž se extází ježily chlupy, se pak Nejvyššímu Pánu poklonil a se sepjatýma rukama se k Němu začal modlit.
Jakmile Arjuna spatřil božský výjev, jeho vztah s Kṛṣṇou se rázem mění. Předtím se k sobě chovali jako přátelé, ale po tomto zjevení se Arjuna Kṛṣṇovi s úctou klaní a se sepjatýma rukama se k Němu modlí. Velebí vesmírnou podobu a jeho přátelský vztah se mění ve vztah založený na úžasu. Velcí oddaní vidí Kṛṣṇu jako studnici všech vztahů. V písmech se píše o dvanácti základních druzích vztahů a ty všechny má Kṛṣṇa. Uvádí se o Něm, že je oceánem všech vztahů mezi dvěma živými bytostmi, mezi polobohy i mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými.
Arjuna byl podnícen vztahem úžasu, a tak navzdory své rozvážné, klidné a tiché povaze propadl extázi, chlupy se mu zježily a začal se Nejvyššímu Pánu klanět se sepjatýma rukama. Pochopitelně se nebál; pouze byl zasažen divy, které Nejvyšší Pán předvedl. Tomu bezprostředně následoval úžas, který převládl nad jeho přirozeným láskyplným vztahem přátelství. Proto reagoval tímto způsobem.