Sloka 11.49
mā te vyathā mā ca vimūḍha-bhāvo
dṛṣṭvā rūpaṁ ghoram īdṛṅ mamedam
vyapeta-bhīḥ prīta-manāḥ punas tvaṁ
tad eva me rūpam idaṁ prapaśya
mā — ať není; te — tobě; vyathā — potíž; mā — ať není; ca — také; vimūḍha-bhāvaḥ — zmatenost; dṛṣṭvā — když vidíš; rūpam — podobu; ghoram — strašlivou; īdṛk — takovouto; mama — Mou; idam — tuto; vyapeta-bhīḥ — zbavený všeho strachu; prīta-manāḥ — s radostnou myslí; punaḥ — znovu; tvam — ty; tat — tu; eva — takto; me — Mou; rūpam — na podobu; idam — tuto; prapaśya — pohleď.
Pohled na tento Můj strašlivý projev tě zmátl, ale nebudu tě dál znepokojovat. Nebuď už rozrušený, Můj oddaný. S klidnou myslí teď můžeš hledět na podobu, kterou si přeješ.
Na začátku Bhagavad-gīty se Arjuna bál zabít svého ctihodného děda Bhīṣmu a učitele Droṇu, ale Kṛṣṇa mu řekl, že nemusí mít strach. Když se Dhṛtarāṣṭrovi synové ve shromáždění Kuruovců pokoušeli obnažit Draupadī, Bhīṣma i Droṇa mlčeli, a za takové zanedbání povinnosti si zasloužili smrt. Kṛṣṇa vyjevil Arjunovi svou vesmírnou podobu, aby mu ukázal, že tito lidé už jsou za své nepatřičné jednání zabití. Tuto scénu odhalil před Arjunovýma očima také proto, že oddaní jsou přirozeně mírumilovní a zdráhají se páchat takové strašné činy. Zjevení vesmírné podoby tedy už splnilo svůj účel, a teď chtěl Arjuna vidět čtyřrukou podobu, takže mu Kṛṣṇa ukázal ji. Vesmírná podoba oddaného příliš nezajímá, protože neumožňuje opětování lásky. Oddaný chce buď Pánovi věnovat své city plné úcty, nebo chce vidět dvourukou podobu Kṛṣṇy, aby mohl s láskou sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství ve vzájemném vztahu.