TEXT 49
mā te vyathā mā ca vimūḍha-bhāvo
dṛṣṭvā rūpaṁ ghoram īdṛṅ mamedam
vyapeta-bhīḥ prīta-manāḥ punas tvaṁ
tad eva me rūpam idaṁ prapaśya
mā — ať není; te — tobě; vyathā — potíž; mā — ať není; ca — rovněž; vimūḍha-bhāvaḥ — zmatenost; dṛṣṭvā — z pohledu na; rūpam — podobu; ghoram — strašlivou; īdṛk — takovouto; mama — Mou; idam — tuto; vyapeta-bhīḥ — zbavený všeho strachu; prīta-manāḥ — radostné mysli; punaḥ — znovu; tvam — ty; tat — tu; eva — takto; me — Mou; rūpam — podobu; idam — tuto; prapaśya — pohleď na.
Pohled na Můj strašlivý projev Tě rozrušil a zmátl. Nyní ať zmizí. Můj oddaný, buď znovu prostý všeho nepokoje. S klidnou myslí teď můžeš hledět na podobu, po které toužíš.
Arjuna se původně bál zabít svého úctyhodného děda Bhīṣmu a učitele Droṇu. Kṛṣṇa mu však řekl, že nemusí mít strach. Když se Dhṛtarāṣṭrovi synové ve shromáždění Kuruovců pokoušeli obnažit Draupadī, Bhīṣma i Droṇa mlčeli, a za takové zanedbání povinnosti si zasloužili smrt. Kṛṣṇa vyjevil Arjunovi svou vesmírnou podobu, aby mu ukázal, že tito lidé již byli za své nezákonné jednání zabiti. Tento výjev odhalil před Arjunovýma očima také z toho důvodu, že oddaní jsou přirozeně mírumilovní a nejsou takových strašných činů schopni. Účel zjevení vesmírné podoby byl tedy splněn; nyní chtěl Arjuna vidět čtyřrukou podobu a Kṛṣṇa mu ji vyjevil. Vesmírná podoba oddaného příliš nezajímá, neboť neumožňuje opětování láskyplných citů. Oddaný chce buď Pánovi věnovat své city plné úcty, nebo vidět dvourukou podobu Kṛṣṇy, aby mohl jednat na úrovni láskyplné služby ve vzájemném vztahu s Nejvyšší Osobností Božství.