TEXT 35
kṣetra-kṣetrajñayor evam
antaraṁ jñāna-cakṣuṣā
bhūta-prakṛti-mokṣaṁ ca
ye vidur yānti te param
kṣetra — těla; kṣetra-jñayoḥ — vlastníka těla; evam — takto; antaram — rozdíl; jñāna-cakṣuṣā — pohledem poznání; bhūta — živé bytosti; prakṛti — od hmotné přírody; mokṣam — osvobození; ca — také; ye — ti, kdo; viduḥ — znají; yānti — přicházejí; te — oni; param — k Nejvyššímu.
Ti, kdo očima poznání vidí rozdíl mezi tělem a znalcem těla a vědí, jak se vysvobodit z pout hmotné přírody, dosahují nejvyššího cíle.
Třináctá kapitola nás učí, že každý by měl znát rozdíl mezi tělem, vlastníkem těla a Nadduší. Má poznat, jak se vysvobodit, což popisují verše osm až dvanáct. Potom může spět k nejvyššímu cíli.
Ten, kdo má víru, by měl nejprve vyhledat nějakou příznivou společnost, kde bude moci naslouchat o Bohu a tak postupně nabýt poznání. Když přijme duchovního učitele, může se naučit rozlišovat mezi hmotným a duchovním, a to se mu stane odrazovým můstkem k další duchovní realizaci. Duchovní učitel různými pokyny učí své žáky, aby se zbavili hmotného pojetí života. V Bhagavad-gītě například vidíme, jak Kṛṣṇa poučuje Arjunu, aby ho oprostil od materialistického uvažování.
Každý může poznat, že tělo je hmota — lze to zjistit při rozboru s jejími dvaceti čtyřmi prvky. Tělo je hrubohmotný projev a subtilním projevem je mysl a následné psychologické aspekty. A příznaky života jsou projevy vzájemného působení těchto prvků. Kromě toho tu však je duše a také Nadduše, a ty nejsou jedno a totéž. Tento hmotný svět je v pohybu díky spojení duše a dvaceti čtyř hmotných prvků. Ten, kdo vidí, že celý hmotný projev je kombinací hmotných prvků a duše, a zná také postavení Nejvyšší Duše, je způsobilý k přemístění do duchovního světa. Tyto věci jsou určeny k rozjímání a realizaci a každý by měl s pomocí duchovního učitele této kapitole dokonale porozumět.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k třinácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o přírodě, poživateli a vědomí.