TEXT 1

Po diskusi o tom, jak důležitá je bhakti-yoga, se někdo možná zeptá: “A co Vedy?” V této kapitole je vysvětleno, že účelem studia Ved je poznat Kṛṣṇu. Proto každý, kdo má vědomí Kṛṣṇy neboli vykonává oddanou službu, již Vedy zná.

Spletitost hmotného světa je zde přirovnána k banyánu. Pro toho, kdo se věnuje jednání s vidinou jeho plodů, nemá tento banyán konce. Taková osoba jen stále přelézá z jedné větve na druhou. Tento strom představující hmotný svět nikde nekončí a ten, kdo je k němu poután, nemůže být vysvobozen. Védské hymny, které mají umožnit dostat se na vyšší úroveň, jsou listy tohoto stromu. Jeho kořeny směřují nahoru, neboť začínají tam, kde sídlí Brahmā — u planety, která je v tomto vesmíru nejvýše. Ten, kdo je schopen porozumět tomuto neporušitelnému stromu iluze, se může z jeho spleti vyprostit.

Je třeba znát způsob vyproštění. V předchozích kapitolách bylo vysvětleno, že je mnoho procesů, které umožňují se z hmotného zapletení dostat. A až do třinácté kapitoly jsme mohli číst o tom, že oddaná služba Nejvyššímu Pánu je tou nejlepší cestou. Základním principem oddané služby je být odpoután od hmotných činností a poután k transcendentální službě Pánu. Začátek této kapitoly pojednává o způsobu, jak se zbavit připoutanosti k hmotnému světu. Kořen hmotné existence směřuje nahoru. To znamená, že začíná u celkové hmotné substance, u planety, která je ve vesmíru nejvýše. Odtamtud se rozpíná celý vesmír se svými mnoha větvemi, různými planetárními soustavami. Plody jsou výsledky činností živých bytostí — náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození.

V tomto světě běžné nevídáme strom, jehož větve by směřovaly dolů a kořeny nahoru. Takový strom však existuje. Najdeme ho u vody, kde vidíme, jak se stromy rostoucí na břehu odrážejí na vodní hladině a mají větve dole a kořeny nahoře. Jinými slovy, strom tohoto hmotného světa je pouhým odrazem skutečného stromu duchovního světa. Tento odraz duchovního světa spočívá v touze, tak jako je odraz stromu ve vodě. Touha je příčinou výskytu věcí v tomto hmotném světle, které je odrazem duchovní reality. Ten, kdo se chce z hmotné existence vyprostit, musí tento strom pomocí analytického studia důkladně poznat. Potom může přetnout spojení, které s ním má.

Tento strom je jakožto odraz skutečného stromu jeho přesnou kopií. V duchovním světě je všechno. Impersonalisté pokládají za kořen hmotného stromu Brahman a z tohoto kořene — podle filozofie sāṅkhyi, pochází prakṛti, puruṣa, potom tři guṇy, pět hrubohmotných prvků (pañca-mahā-bhūta), pak deset smyslů (daśendriya), mysl a tak dále. Tímto způsobem rozdělují celý hmotný svět na dvacet čtyři prvků. Je-li Brahman střed všeho projeveného, pak je tento hmotný svět projevem sto osmdesáti stupňů kruhu a zbývajících sto osmdesát stupňů je duchovní svět. Hmotný svět je převráceným odrazem a v duchovním světě tedy musí být stejná různorodost, ale ve své skutečné podobě. Prakṛti je vnější energie Nejvyššího Pána a puruṣa je sám Nejvyšší Pán. To je v Bhagavad-gītě vysvětleno. Jelikož je tento projev hmotný, je dočasný. Odraz není trvalý — někdy je vidět a jindy ne. To, co se odráží, je však věčné. Hmotný odraz skutečného stromu je třeba odstranit. Pokud se o někom říká, že zná Vedy, rozumí se, že ví, jak odstranit připoutanost k tomuto hmotnému světu. Jestliže zná tento proces, je skutečným znalcem Ved. Ten, koho lákají védské návody k obřadům, je přitahován krásnými zelenými listy stromu. Nezná dost dobře smysl Ved. Tím je — jak osobně vyjevuje Osobnost Božství — pokácet tento strom, který je jen odrazem, a dosáhnout skutečného stromu duchovního světa.