TEXT 20
āsurīṁ yonim āpannā
mūḍhā janmani janmani
mām aprāpyaiva kaunteya
tato yānty adhamāṁ gatim
āsurīm — démonské; yonim — druhy; āpannāḥ — získávající; mūḍhāḥ — pošetilci; janmani janmani — zrození za zrozením; mām — Mě; aprāpya — aniž by dosáhli; eva — jistě; kaunteya — ó synu Kuntī; tataḥ — potom; yānti — jdou; adhamām — zavržené; gatim — místo určení.
Ó synu Kuntī, znovu a znovu se tyto osoby rodí v démonských druzích a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.
Je známo, že Bůh je dokonale milostivý, ale zde čteme, že nikdy není milostivý k démonům. Je tu jasně řečeno, že lidé s démonskou povahou jsou život za životem posíláni do lůn podobných démonů, a jelikož nezískávají milost Nejvyššího Pána, propadají se níž a níž, až nakonec dostanou těla koček, psů či prasat. Je srozumitelně uvedeno, že tito démoni nemají prakticky žádnou naději obdržet milost Boha v kterémkoliv stádiu dalšího života. Rovněž Vedy o nich uvádějí, že postupně klesají, až se stanou psy a prasaty. V této souvislosti může někdo namítnout, že bychom Boha neměli prohlašovat za dokonale milostivého, když neprojevuje milost těmto démonům. Odpověď na tuto otázku je následující: Ve Vedānta-sūtře nachazíme, že Nejvyšší Pán nechová proti nikomu zášť. To, že umísťuje asury, démony, na nejnižší úroveň života, je jen další projev Jeho milosti. Někdy asury zabíjí, ale toto zabití je pro ně také prospěšné — z védské literatury se dozvídáme, že každého, koho zabije Nejvyšší Pán, čeká osvobození. V minulosti se mnoha asurům — Rāvaṇovi, Kaṁsovi, Hiraṇyakaśipuovi — zjevil Pán v různých inkarnacích právě proto, aby je zabil. Bůh tedy asurům projevuje svou milost, když mají to štěstí, že je zabije.