TEXT 16
manaḥ-prasādaḥ saumyatvaṁ
maunam ātma-vinigrahaḥ
bhāva-saṁśuddhir ity etat
tapo mānasam ucyate
manaḥ-prasādaḥ — spokojenost mysli; saumyatvam — vztah s druhými bez dvojakosti; maunam — vážnost; ātma — sebe; vinigrahaḥ — ovládání; bhāva — své povahy; saṁśuddhiḥ — očišťování; iti — takto; etat — toto; tapaḥ — askeze; mānasam — mysli; ucyate — je řečeno, že je.
A spokojenost, oproštěnost od dvojakosti, vážnost, sebeovládání a očišťování se jsou podoby askeze mysli.
Ukáznit mysl znamená odpoutat ji od smyslového požitku. Je třeba ji vytrénovat tak, aby neustále myslela na to, jak činit druhým dobro. Nejlepším tréninkem pro mysl je myslet vážně. Je třeba se neodchýlit a udržet si vědomí Kṛṣṇy a vždy se vyhýbat uspokojování smyslů. Očistit svou povahu znamená nabýt vědomí Kṛṣṇy. Spokojenosti mysli můžeme docílit jedině tak, že mysl odvedeme od myšlenek na smyslový požitek. Čím více na něj myslíme, tím více je mysl nespokojená. V současném věku ji nežádoucím způsobem zaměstnáváme nejrůznějším myšlením na smyslový požitek, a proto nemůže být o její spokojenosti ani řeči. Nejlepším řešením je obrátit její pozornost na védskou literaturu, která je plná uspokojujících příběhů, jako například v Purāṇách a Mahābhāratě. Živá bytost může tohoto poznání využít a tak se očistit. Mysl má být prostá dvojakosti a je třeba myslet na dobro všech. Mlčet značí stále myslet na seberealizaci. V tom smyslu zachovává ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dokonalé mlčení. Ovládáním mysli se rozumí její odpoutání od smyslového požitku. Je třeba být ve svém jednání přímočarý a tím se očišťovat. Všechny tyto vlastnosti dohromady představují askezi mysli.