Sloka 18.17
yasya nāhaṅkṛto bhāvo
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imāḻ lokān
na hanti na nibadhyate
yasya — ten, jehož; na — nikdy; ahaṅkṛtaḥ — falešného ega; bhāvaḥ — povaha; buddhiḥ — inteligence; yasya — ten, jehož; na — nikdy; lipyate — ulpívá; hatvā — zabíjející; api — i když; saḥ — on; imān — tyto; lokān — lidi; na — nikdy; hanti — zabíjí; na — nikdy; nibadhyate — zaplétá se.
Když někdo nejedná na popud falešného ega a jeho inteligence není zapletená, pak přestože v tomto světě zabíjí, ve skutečnosti nezabíjí a jeho činnosti ho nespoutávají.
Pán v tomto verši vysvětluje Arjunovi, že iluze v jeho mysli, která mu bránila bojovat, pocházela z jeho falešného ega. Arjuna se považoval za jediného vykonavatele boje, ale nebral v úvahu vyšší schválení, které dostával zevnitř i zvnějšku. Když si někdo neuvědomuje, že má vyšší schválení, pak neví, proč by měl jednat. Zato ten, kdo zná nástroje činnosti, sebe jako konatele a Nejvyššího Pána jako svrchovaného schvalovatele, je dokonalý ve všem, co dělá. Nikdy nepodléhá iluzi. Svévolné jednání na vlastní zodpovědnost je výsledkem působení falešného ega a bezbožnosti, nedostatku vědomí Kṛṣṇy. Jakmile někdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, pod vedením Nadduše či Nejvyšší Osobnosti Božství, pak i když zabíjí, ve skutečnosti vůbec nezabíjí a nemusí nést následky zabíjení. Když voják zabíjí na rozkaz velitele, nikdo ho za to nebude soudit. Jakmile ale zabíjí svévolně, půjde před soud.