TEXT 77
tac ca saṁsmṛtya saṁsmṛtya
rūpam aty-adbhutaṁ hareḥ
vismayo me mahān rājan
hṛṣyāmi ca punaḥ punaḥ
tat — onu; ca — také; saṁsmṛtya — vzpomínající; saṁsmṛtya — připomínající si; rūpam — podobu; ati — nesmírně; adbhutam — úžasnou; hareḥ — Pána Kṛṣṇy; vismayaḥ — úžas; me — můj; mahān — velký; rājan — ó králi; hṛṣyāmi — vychutnávám; ca — také; punaḥ punaḥ — znovu a znovu.
Ó králi, když vzpomínám na ohromující podobu Pána Kṛṣṇy, žasnu stále více a znovu a znovu prožívám radost.
Ukazuje se, že Sañjaya mohl díky milosti Vyāsy také vidět vesmírnou podobu, kterou Kṛṣṇa vyjevil Arjunovi. Je samozřejmě řečeno, že Pán Kṛṣṇa tuto podobu nikdy předtím nevyjevil. Ukázal ji pouze Arjunovi, ale zároveň s ním ji mohli vidět i někteří další velcí oddaní a jedním z nich byl Vyāsa, který je také mocnou inkarnací Kṛṣṇy. Vyāsa vše vyjevil svému žákovi Sañjayovi, který na tuto úžasnou podobu Kṛṣṇy ukázanou Arjunovi vzpomínal a opakovaně se z ní radoval.