TEXT 25
avyakto ’yam acintyo ’yam
avikāryo ’yam ucyate
tasmād evaṁ viditvainaṁ
nānuśocitum arhasi
avyaktaḥ — neviditelná; ayam — tato duše; acintyaḥ — nepochopitelná; ayam — tato duše; avikāryaḥ — neměnná; ayam — tato duše; ucyate — je řečeno; tasmāt — proto; evam — tak; viditvā — když dobře znáš; enam — tuto duši; na — ne; anuśocitum — bědovat; arhasi — měl bys.
Je řečeno, že duše je neviditelná, nepochopitelná a neměnná. Když to víš, neměl by ses rmoutit kvůli tělu.
Jak již bylo popsáno, duše je z hlediska našich hmotných výpočtů tak nepatrná, že ji nemůžeme vidět ani pomocí nejsilnějšího mikroskopu — proto je neviditelná. Její existenci nelze dokázat žádnými pokusy vedle důkazu, který podává śruti neboli védská moudrost. Tuto pravdu musíme přijmout, jelikož poznání existence duše nezískáme z žádného jiného zdroje; i když je to skutečnost, kterou vnímáme. Je mnoho věcí, jež musíme přijmout za směrodatné výhradně na základě prohlášení vyšší autority. Nikdo nemůže popřít existenci svého otce, kterou dosvědčuje matka. Z jiného zdroje než od autority v podobě matky otcovu totožnost nepoznáme. Stejně tak duši není možné poznat jinak než studiem Ved. Z hlediska lidského experimentálního poznání je nepochopitelná. Vedy učí, že duše je vědomí či vědomá, a my to musíme uznat. Na rozdíl od těla se duše nemění. Jakožto věčně neměnná zůstává ve srovnání s nekonečnou Nejvyšší Duší vždy nepatrná. Nejvyšší Duše je nekonečně velká a duše je nekonečně malá. Nekonečně malá duše, která je neměnná, se tedy nikdy nemůže vyrovnat nekonečně velké duši, Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto pojetí je ve védské literatuře opakováno různými způsoby, aby se tak zdůraznilo neměnné postavení duše. Opakování určité věci je nezbytné, abychom látce porozuměli důkladně a bez chyby.