TEXT 29
āścarya-vat paśyati kaścid enam
āścarya-vad vadati tathaiva cānyaḥ
āścarya-vac cainam anyaḥ śṛṇoti
śrutvāpy enaṁ veda na caiva kaścit
āścarya-vat — jako úžasnou; paśyati — vidí; kaścit — někdo; enam — tuto duši; āścarya-vat — jako o úžasné; vadati — mluví o; tathā — tak; eva — jistě; ca — také; anyaḥ — další; āścarya-vat — podobně úžasná; ca — také; enam — tato duše; anyaḥ — jiný; śṛṇoti — naslouchá o; śrutvā — když slyšel; api — dokonce; enam — tuto duši; veda — zná; na — nikdy; ca — a; eva — jistě; kaścit — někdo.
Někteří na duši hledí jako na úžasnou, jiní ji popisují jako úžasnou a další o ní slýchávají jako o úžasné; zatímco jiní, i když o ní slyšeli, jí nemohou porozumět ani v nejmenším.
Gītopaniṣad se z velké části zakládá na principech Upaniṣad, a proto není divu, že podobný verš najdeme také v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.7):
śravaṇayāpi bahubhir yo na labhyaḥ
śṛṇvanto ’pi bahavo yaṁ na vidyuḥ
āścaryo vaktā kuśalo ’sya labdhā
āścaryo ’sya jñātā kuśalānuśiṣṭaḥ
To, že duše, která je jako atom, je jak v těle obrovského zvířete či mohutného banyánu, tak i v mikrobech, jichž miliardy zabírají pouze nepatrný prostor, je nepochybně úžasné. Lidé, kterým se nedostává poznání, a ti, kdo nežijí zdrženlivě, nemohou pochopit udivující vlastnosti nepatrné individuální duchovní jiskry, ani když je líčí největší autorita na poznání, která učila i Brahmu, první živou bytost ve vesmíru. Většina lidských bytostí v tomto věku pojímá vše na hrubohmotné úrovni, a proto si nedovedou představit, jak může taková malá částečka nabýt tak velkých i tak malých rozměrů. Lidé žasnou nad povahou duše nebo jejím popisem. Jelikož je zmátla hmotná energie, jsou tak pohrouženi do toho, co přináší smyslový požitek, že mají velice málo času na pochopení otázky sebepoznání; přestože bez sebepoznání skončí všechny naše činnosti v boji o přežití nakonec porážkou. Tito lidé snad vůbec nevědí, že je nutné myslet na duši a tímto způsobem nalézt konečné řešení problému hmotných strastí.
Někteří lidé se zájmem naslouchat o duši někdy navštěvují přednášky v příznivé společnosti, ale následkem nevědomosti mohou být také svedeni, když začnou považovat Nadduši a nepatrnou duši za totožné, bez rozdílu ve velikosti. Je velice obtížné najít člověka, který dokonale zná postavení Nadduše a nepatrné duše, jejich role a vztahy a všechny ostatní významné i méně významné podrobnosti. A ještě obtížnější je najít někoho, kdo z poznání duše skutečně vytěžil veškerý prospěch a je schopen popsat její postavení z různých hledisek. Pokud se však člověku nějakým způsobem podařilo porozumět duši, jeho život je úspěšný.
Nejsnadnějším způsobem, jak poznat vlastní já, je převzít výroky Bhagavad-gīty vyslovené největší autoritou — Pánem Kṛṣṇou — aniž bychom se nechali odvést jinými teoriemi. To, abychom dokázali přijmout Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství, však rovněž vyžaduje rozsáhlé podstupování askeze a konání obětí, buď v tomto, nebo v minulých životech. Kṛṣṇu jako takového je však možné poznat bezpříčinnou milostí čistého oddaného. Nijak jinak toho nelze dosáhnout.