TEXT 57
yaḥ sarvatrānabhisnehas
tat tat prāpya śubhāśubham
nābhinandati na dveṣṭi
tasya prajñā pratiṣṭhitā
yaḥ — ten, kdo; sarvatra — všude; anabhisnehaḥ — bez vzrušení; tat — to; tat — to; prāpya — dosahující; śubha — dobro; aśubham — zlo; na — nikdy; abhinandati — chválí; na — nikdy; dveṣṭi — nenávidí; tasya — jeho; prajñā — dokonalé poznání; pratiṣṭhitā — upevněné.
Osoba, která v hmotném světě není ovlivněna dobrem či zlem, které ji může potkat, a nechválí ho ani jím neopovrhuje, setrvává neochvějně na úrovni dokonalého poznání.
V hmotném světě neustále dochází k převratným změnám, které mohou být dobré nebo zlé. O tom, koho takové hmotné změny nerozruší a kdo není dobrem a zlem ovlivněn, je třeba vědět, že neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Dokud je živá bytost v hmotném světě, vždy se může setkat s dobrem a zlem, protože tento svět je plný protikladů. Toho, kdo si je trvale vědom Kṛṣṇy, však dobro a zlo neovlivní, neboť upírá pozornost pouze na Kṛṣṇu, svrchovaně dobrou Absolutní Pravdu. Takové vědomí spočívající u Kṛṣṇy staví živou bytost do dokonalého transcendentálního stavu, odborně zvaného samādhi.