TEXT 20
karmaṇaiva hi saṁsiddhim
āsthitā janakādayaḥ
loka-saṅgraham evāpi
sampaśyan kartum arhasi
karmaṇā — prací; eva — i; hi — jistě; saṁsiddhim — na úrovni dokonalosti; āsthitāḥ — setrvávající; janaka-ādayaḥ — Janaka a jiní králové; loka-saṅgraham — pro všechny lidi; eva api — také; sampaśyan — s ohledem na; kartum — jednat; arhasi — měl bys.
Králové, jako byl Janaka, dosáhli dokonalosti výhradně tím, že konali předepsané povinnosti. Měl bys tedy konat svou práci, abys tím učil širokou veřejnost.
Všichni králové, jako byl Janaka, znali vlastní já, a nebyli tedy nijak zavázáni konat povinnosti stanovené ve Vedách. Přesto se věnovali všem předepsaným činnostem, aby dali příklad lidem. Janaka byl otcem Sīty a tchánem Śrī Rāmy. Jakožto velký oddaný Pána byl na transcendentální úrovni, ale jelikož byl králem Mithily (části indické provincie Bihár), musel učit své poddané, jak plnit předepsané povinnosti. Pán Kṛṣṇa a Jeho věčný přítel Arjuna neměli zapotřebí bojovat v bitvě na Kurukṣetře, ale boje se zúčastnili, aby učili všechny lidi, že když jsou ignorovány oprávněné argumenty, je nutné i násilí. Před bitvou na Kurukṣetře bylo učiněno vše pro to, aby k válce nemuselo dojít, dokonce se o to zasazoval i samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství—ale druhá strana byla pevně rozhodnuta bojovat. Když jde tedy o takovou správnou věc, je boj nezbytný. Ten, kdo setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, sice sám nemusí mít o nic v tomto světě žádný zájem, ale přesto je činný, aby učil ostatní, jak žít a jednat. Zkušené osoby vědomé si Kṛṣṇy umí jednat tak, že se ostatní budou řídit jejich příkladem. To je vyloženo v následujícím verši.