TEXT 26
na buddhi-bhedaṁ janayed
ajñānāṁ karma-saṅginām
joṣayet sarva-karmāṇi
vidvān yuktaḥ samācaran
na — ne; buddhi-bhedam — rozvrácení inteligence; janayet — má zapříčinit; ajñānām — hloupých; karma-saṅginām — kteří lpí na práci konané s vidinou výsledku; joṣayet — má zapojit; sarva — veškerou; karmāṇi — práci; vidvān — učený; yuktaḥ — zaměstnán; samācaran — provádějící.
Ten, kdo je učený, nemá nevědomé lidi, kteří lpí na plodech předepsané práce, podněcovat k nečinnosti, aby nenarušil jejich mysl. Naopak by je měl jednáním v duchu oddanosti zaměstnat nejrůznějšími činnostmi (v zájmu postupného rozvinutí vědomí Kṛṣṇy).
Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — to je cíl konání všech védských obřadů. Všechny obřady, veškeré konání obětí a vše, co je dáno ve Vedách — včetně všech pokynů k hmotným činnostem — je určeno k poznání Kṛṣṇy, který je vrcholným cílem života. Podmíněné duše však neznají nic vyššího než smyslový požitek, a proto studují Vedy za tímto účelem. Nicméně skrze plodonosné činnosti a uspokojování smyslů usměrněné védskými obřady je člověk postupně pozvednut na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Realizovaná duše, jež má vědomí Kṛṣṇy, by proto nikdy neměla rušit ostatní v jejich činnostech či chápání. Má svým jednáním ukazovat, jak lze výsledky veškeré práce zasvětit službě Kṛṣṇovi. Učená osoba vědomá si Kṛṣṇy může jednat tak, aby se nevědomý člověk pracující pro smyslový požitek mohl naučit, jak jednat a jak se chovat. Nevědomého člověka není správné v jeho činnostech rušit, ale kohokoliv, kdo si je alespoň nepatrně vědom Kṛṣṇy, lze přímo zaměstnat službou Pánu, aniž by musel procházet ostatními védskými procesy. Takový šťastlivec nemusí konat védské obřady, protože přímým rozvinutím vědomí Kṛṣṇy může obdržet veškeré výsledky, kterých by jinak dosáhl konáním svých předepsaných povinností.