TEXT 46
tapasvibhyo ’dhiko yogī
jñānibhyo ’pi mato ’dhikaḥ
karmibhyaś cādhiko yogī
tasmād yogī bhavārjuna
tapasvibhyaḥ — než asketové; adhikaḥ — větší; yogī — yogī; jñānibhyaḥ — než moudří; api — také; mataḥ — považován; adhikaḥ — větší; karmibhyaḥ — než ti, kdo se věnují práci s touhou po jejích plodech; ca — také; adhikaḥ — větší; yogī — yogī; tasmāt — proto; yogī — transcendentalista; bhava — staň se; arjuna — ó Arjuno.
Yogī je výše než asketa, výše než empirik a výše než ploduchtivý konatel. Proto buď v každém případě yogīnem, Arjuno.
Když hovoříme o yoze, máme na mysli spojení našeho vědomí s Nejvyšší Absolutní Pravdou. Tento proces nazývají různí yogīni různě, podle jimi používané metody. Pokud proces spojení spočívá převážně v činnostech s vidinou jejich plodů, nazývá se karma-yoga. Je-li převážně empirický, nazývá se jñāna-yoga, a pokud je založený na vztahu oddanosti Nejvyššímu Pánu, nazývá se bhakti-yoga. Bhakti-yoga neboli proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy je vrcholnou dokonalostí všech druhů yogy. To bude vyloženo v následujícím verši. Zde Pán potvrzuje nadřazenost zmiňovaného systému yogy, ale neříká, že je lepší než bhakti-yoga. Bhakti-yoga představuje úplné duchovní poznání, a proto ji nic nemůže předčit. Askeze postrádající poznání vlastního já je nedokonalá. Empirické poznání prosté odevzdání se Nejvyššímu Pánu je také nedokonalé a jednání s touhou po jeho plodech, ve kterém chybí vědomí Kṛṣṇy, je ztráta času. Nejvychvalovanější ze všech vyjmenovaných forem yogy je tedy bhakti-yoga, což bude ještě jasněji vysvětleno v dalším verši.