TEXT 7
jitātmanaḥ praśāntasya
paramātmā samāhitaḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
tathā mānāpamānayoḥ
jita-ātmanaḥ — toho, kdo přemohl mysl; praśāntasya — kdo ovládnutím mysli dosáhl klidu; parama-ātmā — Nadduše; samāhitaḥ — zcela dosažena; śīta — v chladu; uṣṇa — horku; sukha — štěstí; duḥkheṣu — a neštěstí; tathā — také; māna — v poctě; apamānayoḥ — a zneuctění.
Ten, kdo přemohl mysl, již dosáhl Nadduše, neboť nabyl klidu. Pro něho znamená štěstí i neštěstí, horko i chlad, pocta i zneuctění jedno a totéž.
Každá živá bytost se má řídit příkazy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž dlí v srdci každého v podobě Paramātmy. Když je mysl svedena vnější, matoucí energií, živá bytost se zaplete do hmotných činností. Jakmile tedy někdo díky některému ze systémů yogy ovládne mysl, mělo by se vědět, že již dosáhl cíle. Každý musí uznávat nařízení výše postaveného. Ten, jehož mysl je upřená na vyšší podstatu, nemá jinou možnost než se držet nařízení Nejvyššího. Mysl musí přijmout vyšší pokyny a jednat podle nich. Výsledkem ovládnutí mysli je, že živá bytost přirozeně jedná podle pokynů Paramātmy, Nadduše. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dosahuje tohoto transcendentálního stavu okamžitě, a proto takový oddaný Pána není ovlivněn protiklady hmotné existence, jako je štěstí a neštěstí, horko a chlad a tak dále. Tak vypadá praktické samādhi neboli stav, kdy je živá bytost zcela upoutána Nejvyšším.