Sloka 7.28
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
yeṣām — jejichž; tu — ale; anta-gatam — úplně vymazaný; pāpam — hřích; janānām — lidí; puṇya — zbožné; karmaṇām — jejichž dřívější činnosti; te — oni; dvandva — dvojnosti; moha — od iluze; nirmuktāḥ — osvobození; bhajante — oddaně slouží; mām — Mně; dṛḍha-vratāḥ — s odhodláním.
Ti, kdo jednali zbožně v tomto i v dřívějších životech a naprosto skoncovali s hříšným jednáním, se zbavili iluze dvojnosti a odhodlaně Mi slouží.
Tento verš popisuje, kdo je způsobilý dosáhnout transcendentální úrovně. Pro hříšné, bezbožné, hloupé a nečestné lidi je příliš obtížné povznést se nad dvojnost v podobě touhy a nenávisti. Jedině ti, kdo žili podle usměrňujících náboženských zásad, celý život jednali zbožně a překonali následky svých hříšných činů, se mohou zapojit do oddané služby, postupně dospět k čistému poznání Nejvyšší Osobnosti Božství a pak v transu o Pánu meditovat. To je proces vedoucí na duchovní úroveň. Dosáhnout duchovní úrovně může člověk díky vědomí Kṛṣṇy a společnosti čistých oddaných, protože jejich společnost ho může osvobodit od iluze.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) stojí, že pokud někdo chce být skutečně osvobozený, musí sloužit oddaným (mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ), zatímco ten, kdo se stýká s materialisty, kráčí do nejtemnějších končin existence (tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam). Oddaní Pána cestují po celé Zemi, aby vysvobozovali podmíněné duše z jejich iluze. Impersonalista neví, že když zapomíná na svou přirozenou podřízenost Nejvyššímu Pánu, páchá nejhorší přestupek proti Božímu zákonu. Dokud se duše nevrátí do svého přirozeného postavení, nemůže chápat Nejvyšší Osobnost Božství, ani se s odhodláním plně věnovat transcendentální láskyplné službě Pánu.