TEXT 28
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
yeṣām — jejichž; tu — avšak; anta-gatam — zcela vymazán; pāpam — hřích; janānām — osob; puṇya — zbožné; karmaṇām — jejichž dřívější činnosti; te — oni; dvandva — dvojnosti; moha — klam; nirmuktāḥ — vysvobození z; bhajante — prokazují oddanou službu; mām — Mně; dṛḍha-vratāḥ — s rozhodností.
Ti, kdo jednali zbožně v tomto i v dřívějších životech a jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány, jsou nedotčeni protiklady, z nichž sestává iluze, a s rozhodností Mi slouží.
V tomto verši je zmínka o tom, kdo je způsobilý dosáhnout transcendentální úrovně. Pro hříšné, ateistické, pošetilé a nečestné lidi je příliš obtížné překonat dvojnost v podobě touhy a nenávisti. Jedině ti, kdo žili podle usměrňujících náboženských zásad, jednali zbožně a překonali reakce za své hříšné činy, jsou schopni přijmout oddanou službu za svou a postupně dospět k čistému poznání Pána, Nejvyšší Osobnosti Božství, o němž poté v tranzu meditují. Tak vypadá proces umožňující spočinout na duchovní úrovni. Toho lze dosáhnout při rozvíjení vědomí Kṛṣṇy ve styku s čistými oddanými, neboť v jejich společnosti může být každý osvobozen od iluze.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) stojí, že pokud chce někdo dosáhnout osvobození, musí sloužit oddaným (mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ); ten, kdo se stýká s materialisty, je na cestě vedoucí do nejtemnějších končin existence (tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam). Oddaní Pána cestují křížem krážem po celé Zemi, aby uzdravovali podmíněné duše z jejich iluze. Impersonalisté nevědí, že zapomínat na své přirozené podřízené postavení vůči Nejvyššímu Pánu je nejvážnější porušení Božího zákona. Dokud se živá bytost nevrátí do svého přirozeného postavení, nemůže Pána jakožto Nejvyšší Osobnost poznat, ani se s rozhodností plně zaměstnat transcendentální láskyplnou službou Jemu.