TEXT 21
te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
evaṁ trayī-dharmam anuprapannā
gatāgataṁ kāma-kāmā labhante
te — oni; tam — toho; bhuktvā — když si užili; svarga-lokam — nebe; viśālam — rozsáhlého; kṣīṇe — když jsou vyčerpány; puṇye — výsledky jejich zbožných činností; martya-lokam — na Zemi, do světa smrti; viśanti — padají; evam — takto; trayī — tří Ved; dharmam — nauky; anuprapannāḥ — následující; gata-āgatam — smrt a zrození; kāma-kāmāḥ — toužící po smyslových požitcích; labhante — získají.
Poté, co se těšili nesmírnému nebeskému požitku smyslů a vyčerpali výsledky svých zbožných činností, se vracejí na Zemi, planetu smrti. Ti, kdo chtějí uspokojit smysly pomocí dodržování zásad tří Ved, tak dosahují pouze opakovaného rození a umírání.
Všichni, kdo jsou přemístěni na vyšší planetární soustavy, se těší delšímu životu a lepším možnostem smyslového požitku, ale není jim dovoleno tam zůstat věčně. Po vyčerpání výsledků svých zbožných činností jsou posláni zpět na planetu Zemi. Ten, kdo nedosáhl dokonalosti poznání, na níž poukazuje Vedānta-sūtra (janmādy asya yataḥ), neboli kdo nezná Kṛṣṇu, příčinu všech příčin — nedosahuje konečného cíle života. Musí proto opakovaně stoupat k vyšším planetárním soustavám a klesat zpátky, jako na pouťovém kole, které létá nahoru a dolů. To znamená, že místo aby dosáhl duchovního světa, ze kterého pak již nehrozí poklesnutí, krouží v koloběhu zrození a smrti na vyšších a nižších planetárních soustavách. Lépe je se uchýlit k procesu oddané služby a tak být neprodleně přemístěn do duchovního světa, kde si lze užívat věčného života plného blaženosti a poznání, a nikdy se nevrátit do této strastiplné hmotné existence.