Text 118
putramātā-snānadine, dila vastra vibhūṣaṇe,
putra-saha miśrere sammāni’
śacī-miśrera pūjā lañā, manete hariṣa hañā,
ghare āilā sītā ṭhākurāṇī
putra-mātā – matky a dítĕte; snāna-dine – v den koupání; dila – dala; vastra – oblečení; vibhūṣaṇe – ozdoby; putra-saha – s dítĕtem; miśrere – Jagannāthovi Miśrovi; sammāni' – blahopřející; śacī – Śacīdevī; miśrera – Jagannātha Miśry; pūjā – pocty; lañā – když přijala; manete – v mysli; hariṣa – potĕšená; hañā – jsoucí; ghare – domů; āilā – vrátila se; sītā ṭhākurāṇī – matka Sītā, žena Advaity Ācāryi.
V den, kdy se matka i dítĕ vykoupali a opustili porodní dům, jim Sītā Ṭhākurānī dala různé ozdoby a oblečení a uctila také Jagannātha Miśru. Matka Śacīdevī a Jagannātha Miśra potom uctili ji, a tak se s radostnou myslí vrátila domů.
Pátý a také devátý den po narození dítĕte se matka vykoupe v Ganze nebo na nĕjakém jiném posvátném místĕ. Tomu se říká niṣkrāmaṇa neboli obřad odchodu z porodního domu. Dnes je to porodnice, ale dříve byla v každém váženém domĕ vyhrazena jedna místnost pro rození dĕtí, a devátý den po porodu matka mohla při obřadu zvaném niṣkrāmaṇa vstoupit i do ostatních pokojů. Niṣkrāmaṇa je jedním z deseti očistných procesů. Dříve rodiny z vyšších kast, hlavnĕ v Bengálsku, dodržovaly po porodu čtyřmĕsíční karanténu. Na konci čtvrtého mĕsíce mohla matka zhlédnout východ slunce. Pozdĕji začaly vyšší kasty (brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové) dodržovat karanténu pouze dvacet jedna dní a śūdrové třicet. Ve společenských skupinách zvaných kartābhajā a satīmā byla matka očištĕna ihned po karanténĕ tím, že do saṅkīrtanu vhodila malé kousky sladkostí hari-nuṭa. Sītā Ṭhākurānī uctila Śacīdevī a Jagannātha Miśru i s novorozenĕtem. Když se vracela domů, Śacīdevī a Jagannātha Miśra na oplátku uctili ji. To se bĕžnĕ dĕlalo ve vážených bengálských rodinách.