Text 106

Vedānta-sūtra se skládá z aforismů, které vyjevují způsob, jak pochopit védské poznání, a je stručnou podobou veškerého poznání Véd. Začíná slovy athāto brahma-jijñāsā: „Nyní je čas dotazovat se na Absolutní Pravdu.“ Lidská forma života je k tomuto účelu zvláštĕ určená, a Vedānta- -sūtra proto lidský životní úkol stručnĕ vysvĕtluje. To potvrzují i slova Vāyu a Skanda Purāṇy, které sūtru definují takto:

„Sūtra se skládá z aforismů, které vyjadřují podstatu veškerého poznání co nejmenším počtem slov. Musí mít všeobecnou platnost a být po jazykové stránce bezchybná.“ Každý, kdo se v sūtrāch vyzná, musí znát i Vedānta- -sūtru, která je mezi učenci dobře známá i pod dalšími názvy: (1) Brahma- -sūtra, (2) Śārīraka, (3) Vyāsa-sūtra, (4) Bādarāyaṇa-sūtra, (5) Uttara- -mīmāṁsā a (6) Vedānta-darśana.

Vedānta-sūtra má čtyři kapitoly (adhyāyi) a každá z nich má čtyři oddíly (pādy), takže ji lze nazvat jako ṣoḍaśa-pāda neboli šestnáct oddílů aforismů. Téma každého oddílu je plnĕ popsáno na základĕ pĕti námĕtů (adhikaraṇa), odbornĕ zvaných pratijñā, hetu, udāharaṇa, upanaya a nigamana. Každé téma musí být bezpodmínečnĕ vysvĕtleno ve vztahu k pratijñi neboli závaznému prohlášení o zámĕru celého díla. Závazným prohlášením v úvodu Vedānta-sūtry je athāto brahma-jijñāsā, což vyjadřuje, že tato kniha byla napsána na základĕ závazného prohlášení dotazovat se na Absolutní Pravdu. Podobnĕ musí být vyjádřeny i pohnutky (hetu), k různým skutečnostem musí být dány příklady (udāharaṇa), téma musí být postupnĕ přiblíženo pro pochopení (upanaya) a nakonec musí být vše doloženo autorizovanými citáty z védských śāster (nigamana).

Podle významného sestavitele slovníků Hemacandry, známého též jako Koṣakāra, se pojem Vedānta vztahuje na význam Upaniṣad a části Véd známé jako Brāhmaṇa. Profesor Apte ve svém slovníku popisuje část Véd známou pod názvem Brāhmaṇa jako část, která udává pravidla pro používání hymnů při různých obĕtech a přináší podrobné vysvĕtlení jejich původu, nĕkdy doložené obsáhlými legendami a příbĕhy. Část Véd, která pojednává o mantrāch je však nĕco jiného. Hemacandra říká, že doplnĕk Véd se nazývá Vedānta-sūtra. Veda znamená poznání a anta znamená konec. Správné pochopení konečného významu Véd se tedy nazývá poznání vedānty. Toto poznání, jak je představeno v aforismech Vedānta-sūtry, musí být podpořeno Upaniṣadami.

Podle učenců existují tři různé zdroje poznání, zvané prasthāna-traya. Vedānta je podle nich jedním z nich, protože představuje védské poznání na základĕ logiky a solidních argumentů. V Bhagavad-gītĕ (13.5) Pán říká: brahma-sūtra-padaiś caiva hetumadbhir viniścitaiḥ – „Porozumĕní konečnému cíli života je podáno v Brahma-sūtře za pomoci náležité logiky a argumentů, pojednávajících o příčinĕ a následku.“ Vedānta-sūtra je proto známá jako nyāya-prasthāna, Upaniṣady jako śruti-prasthāna a Gītā, Mahābhārata a Purāṇy jako smṛti-prasthāna. Veškeré vĕdecké poznání transcendence musí být podpořeno důkazy ze śruti i smṛti a mít pevný logický základ.

Říká se, že jak védské poznání, tak doplňky Véd zvané Sātvata- -pañcarātra pocházejí z dechu Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Aforismy Vedānta-sūtry byly sestaveny Śrīlou Vyāsadevou, mocnou inkarnací Pána Śrī Nārāyaṇa, i když se nĕkdy říká, že je sestavil velký mudrc Apāntaratamā. Pañcarātra a Vedānta-sūtra však vyjadřují stejné názory. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto potvrzuje, že mezi nimi není rozdíl v názoru, a o Vedānta-sūtře prohlašuje, že vychází z dechu Śrī Nārāyaṇa, protože byla sestavena Śrīlou Vyāsadevou. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura k tomu poznamenává, že v dobĕ, kdy Vyāsadeva sestavoval Vedānta-sūtru, pracovalo sedm jeho velkých svatých současníků na nĕčem podobném. Byli to Ātreya Ṛṣi, Āśmarathya, Auḍulomi, Kārṣṇājini, Kāśakṛtsna, Jaimini a Bādarī. Také se uvádí, že Pārāśarī a Karmandī-bhikṣu rovnĕž diskutovali aforismy Vedānta-sūtry ještĕ před Vyāsadevou.

Jak již bylo řečeno dříve, Vedānta-sūtra se skládá ze čtyř kapitol. První dvĕ pojednávají o vztahu živé bytosti s Nejvyšší Osobností Božství. To se nazývá sambandha-jñāna neboli poznání o vztahu. Ve třetí kapitole se popisuje, jak může človĕk ve svém vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství jednat. Tomu se říká abhidheya-jñāna. Vztah živé bytosti s Nejvyšším Pánem popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy: jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya- -dāsa' – „Živá bytost je vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, Nejvyššího Boha.“ (Cc. Madhya 20.108) Aby tedy človĕk mohl v tomto vztahu jednat, musí vykonávat sādhana-bhakti neboli předepsané povinnosti služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Tomu se říká abhidheya-jñāna. Čtvrtá kapitola popisuje výsledek této služby (prayojana-jñāna). Tímto konečným životním cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Ve Vedānta-sūtře jej vyjadřují slova anāvṛttiḥ śabdāt.

Vedānta-sūtru sestavil Śrīla Vyāsadeva, mocná inkarnace Śrī Nārāyaṇa, a aby ji ochránil před neautorizovanými komentáři, sestavil osobnĕ na pokyn svého duchovního mistra Nārady Muniho Śrīmad-Bhāgavatam, který je původním komentářem k Vedānta-sūtře. Vedle Śrīmad-Bhāgavatamu existují komentáře k Vedānta-sūtře sestavené všemi hlavními vaiṣṇavskými ācāryi a v každém z nich je obšírnĕ popsána oddaná služba Pánu. Neosobním způsobem, bez odkazu na viṣṇu-bhakti neboli oddanou službu Pánu Viṣṇuovi, vyložili Vedānta-sūtru pouze následovníci Śaṅkarācāryova komentáře. Lidé tuto Śārīraka-bhāṣyu neboli neosobní výklad Vedānta-sūtry vĕtšinou velmi oceňují, ale je třeba vzít v úvahu, že všechny komentáře, které nepojednávají o oddané službĕ Pánu Viṣṇuovi, se ve svém zámĕru od původní Vedānta-sūtry odchylují. Pán Caitanya tedy s konečnou platností potvrdil, že skutečné vysvĕtlení Vedānta-sūtry přinášejí komentáře neboli bhāṣyi napsané vaiṣṇavskými ācāryi na základĕ oddané služby Pánu Viṣṇuovi, a ne Śaṅkarācāryova Śārīraka-bhāṣya.