Text 142

Praktikováním oddané služby, počínaje nasloucháním a opĕvováním, se nečisté srdce očistí, a podmínĕná duše tak může pochopit svůj vĕčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tento vĕčný vztah popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu takto: jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa' – „Živá bytost je vĕčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Kdo je o tomto vztahu, kterému se říká sambandha, přesvĕdčen, bude podle toho jednat. Tomu se říká abhidheya. Dalším krokem je prayojana-siddhi neboli uskutečnĕní konečného životního cíle. Ten, kdo je schopen pochopit svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství a jednat podle toho, automaticky splní poslání svého života. Māyāvādští filosofové propásnou dokonce již první úroveň seberealizace, protože nemají představu o osobní povaze Boha. On je Pánem všech a je jedinou osobou, která může přijímat službu od všech živých bytostí. Protože však v māyāvādské filosofii toto poznání zcela schází, nevĕdí nic ani o svém vztahu k Bohu. Mylnĕ se domnívají, že všichni jsou Bůh nebo že se všichni Bohu vyrovnají. Pokud jim tedy není jasné pravé postavení živé bytosti, jak mohou pokročit dále? I když jsou velice pyšní na to, že jsou osvobození, rychle padají znovu na úroveň hmotných činností, protože opomíjejí lotosové nohy Pána. Tomu se říká patanty adhaḥ:
 

Zde je řečeno, že ti, kdo se považují za osvobozené, ale nevykonávají oddanou službu, protože neznají svůj vztah s Pánem, jsou pomýlení. Svůj vztah s Pánem musíme znát a jednat podle toho. Potom bude možné splnit poslání našeho života.