Text 144
pañcama puruṣārtha sei prema-mahādhana
kṛṣṇera mādhurya-rasa karāya āsvādana
pañcama – pátý; puruṣa-artha – cíl života; sei – tato; prema – láska k Bohu; mahā-dhana – nejvĕtší bohatství; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; mādhurya – milostná láska; rasa – nálada; karāya – způsobuje; āsvādana – chuť.
„Láska k Bohu je tak vznešená, že je považována za pátý cíl lidského života. Probuzením lásky k Bohu lze dosáhnout úrovnĕ milostné lásky a vychutnávat ji už v tomto životĕ.“
Māyāvādští filosofové považují za nejvyšší cíl života osvobození (mukti), což je čtvrtá úroveň dokonalosti. Lidé si jsou obvykle vĕdomi čtyř hlavních životních cílů, kterými jsou zbožnost (dharma), ekonomický rozvoj (artha), smyslový požitek (kāma) a nakonec osvobození (mokṣa), ale oddaná služba se nachází na vyšší úrovni než osvobození. Je-li tedy človĕk skutečnĕ osvobozený (mukta), může pochopit, co znamená láska k Bohu (krṣṇa-prema). Když Śrī Caitanya Mahāprabhu učil Rūpu Gosvāmīho, řekl: koṭi-mukta-madhye`durlabha' eka krṣṇa-bhakta – „Z mnoha miliónů osvobozených osob se možná jedna stane oddaným Pána Kṛṣṇy.“
Nejpokročilejší māyāvādský filosof se může dostat na úroveň osvobození, ale kṛṣṇa-bhakti, neboli oddaná služba Kṛṣṇovi, je tomuto osvobození transcendentální. Śrīla Vyāsadeva tuto skutečnost vysvĕtluje ve Śrīmad- -Bhāgavatamu (1.1.2):
dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śiva-daṁ tāpa-trayonmūlanam
„Tato Bhāgavata Purāṇa naprosto zavrhuje veškerá hmotnĕ motivovaná náboženství a předkládá nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní čistého srdce. Tato nejvyšší pravda je realita oddĕlená od iluze pro dobro všech a odstraňuje trojí utrpení.“ Śrīmad-Bhāgavatam, vysvĕtlení Vedānta-sūtry, je určen pro paramo nirmatsarāṇām, ty, kteří jsou zcela prosti závisti. Māyāvādští filosofové cítí závist vůči existenci Osobnosti Božství. Z toho důvodu pro nĕ Vedānta-sūtra ve skutečnosti není určena. Zbytečnĕ do Vedānta- -sūtry strkají nos, ale nedokáží ji pochopit, protože, jak píše autor Vedānta- -sūtry ve svém komentáři, Śrīmad-Bhāgavatamu, Vedānta-sūtra je určena tĕm, kdo mají čisté srdce (paramo nirmatsarāṇām). Jak může nĕkdo pochopit Vedānta-sūtru či Śrīmad-Bhāgavatam, když závidí Kṛṣṇovi? Prvořadou snahou māyāvādských filosofů je urážet Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. Uveďme příklad. I když Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ vyžaduje, abychom se Mu odevzdali, jeden z nejvĕtších učenců a takzvaných filosofů moderní Indie nesouhlasí a říká, že se máme odevzdat, ale „nikoliv Kṛṣṇovi“. Čiší z nĕho tedy závist. Protože všechny možné druhy māyāvādīch Kṛṣṇovi závidĕjí, nemají možnost pochopit význam Vedānta-sūtry. A i kdyby byli na úrovni osvobození, jak o sobĕ lživĕ prohlašují, láska k Bohu přesahuje úroveň osvobození, což je skutečnost, kterou vyslovil Śrī Caitanya Mahāprabhu a zde zopakoval Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī.