KAPITOLA DRUHÁ

Text 1: S úctou se klaním lotosovým nohám svého duchovního učitele a také všech ostatních učitelů na cestĕ oddané služby. S úctou se klaním všem vaiṣṇavům a šesti Gosvāmīm, včetnĕ Śrīly Rūpy Gosvāmīho, Śrīly Sanātany Gosvāmīho, Raghunātha dāse Gosvāmīho, Jīvy Gosvāmīho a jejich společníků. S úctou se klaním Śrī Advaitovi Ācāryovi Prabhuovi, Śrī Nityānandovi Prabhuovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a všem Jeho oddaným v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem. Dále se s úctou klaním lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, Śrīmatī Rādhārāṇī a všech gopī v čele s Lalitou a Viśākhou.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Pán Śrī Kṛṣṇa sestoupil ve své inkarnaci Śrī Caitanyi Mahāprabhua proto, aby vysvobodil všechny živé bytosti ve třech svĕtech, od Brahmaloky až po Pātālaloku. Osvobození provádĕl třemi způsoby.

Text 4: Pán osvobozoval živé bytosti nĕkde tak, že se s nimi přímo setkal, jinde zmocnil čistého oddaného a na dalších místech se nĕkomu osobnĕ zjevil.

Text 5-6: Témĕř všechny pokleslé duše osvobodil Śrī Caitanya Mahāprabhu tím, že se s nimi přímo setkal. Jiné osvobodil tím, že vstupoval do tĕl velkých oddaných, jako byl Nakula Brahmacārī. A ještĕ další osvobodil tím, že se jim zjevil, jako v případĕ Nṛsiṁhānandy Brahmacārīho. „Osvobodím pokleslé duše.“ Tento výrok charakterizuje Nejvyšší Osobnost Božství.

Text 7: Každý, kdo se byť jednou setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem bĕhem Jeho osobní přítomnosti v tomto svĕtĕ, byl zcela uspokojen a stal se duchovnĕ pokročilou osobou.

Text 8: Oddaní z Bengálska přicházeli každý rok do Džagannáth Purí za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a potom se zase vraceli domů.

Text 9: Také lidé, kteří přišli do Džagannáth Purí z jiných indických provincií, byli po zhlédnutí lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua zcela uspokojeni.

Text 10: V podobĕ lidských bytostí tam přicházeli lidé z celého vesmíru, včetnĕ sedmi ostrovů, devíti khaṇḍ, planet polobohů, Gandharvaloky a Kinnaraloky.

Text 11: Po spatření Pána se všichni stali vaiṣṇavy. V extázi lásky k Bohu pak zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tančili.

Text 12: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu prostřednictvím přímých setkání osvobodil tři svĕty. Nĕkteří lidé však byli zapleteni v hmotných činnostech a nemohli přijít.

Text 13: Aby Śrī Caitanya Mahāprabhu osvobodil lidi ve všech oblastech vesmíru, kteří se s Ním nemohli setkat, vstupoval osobnĕ do tĕl čistých oddaných.

Text 14: Tyto živé bytosti (své čisté oddané) zmocnil tím, že v nich projevil tolik své oddanosti, až se lidé ze všech ostatních zemí při jejich spatření stávali oddanými.

Text 15: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osvobodil všechny tři svĕty nejen svou osobní přítomností, ale také zmocnĕním druhých. Krátce nyní popíši, jak zmocnil jednu živou bytost v Bengálsku.

Text 16: V Ámbuja-muluku žil Nakula Brahmacārī, dokonale čistý oddaný, velice pokročilý v oddané službĕ.

Text 17: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do srdce Nakuly Brahmacārīho, protože chtĕl osvobodit všechny lidi v Bengálsku.

Text 18: Nakula Brahmacārī se začal chovat jako človĕk posedlý duchem. Chvílemi se smál, chvílemi plakal, chvílemi tančil a jindy zase zpíval jako blázen.

Text 19: Neustále projevoval tĕlesné promĕny transcendentální lásky, jako je pláč, chvĕní, ztuhnutí, pocení, tančení v lásce k Bohu a hřímání.

Text 20: Jeho tĕlo zářilo stejnĕ jako tĕlo Śrī Caitanyi Mahāprabhua a vykazoval i stejné pohroužení v extázi lásky k Bohu. Na tyto projevy se chodili dívat lidé ze všech provincií Bengálska.

Text 21: Každému, koho potkal, řekl, aby zpíval svatá jména Hare Kṛṣṇa. Jakmile ho lidé uvidĕli, zaplavila je láska k Bohu.

Text 22: Když se Śivānanda Sena dozvĕdĕl, že do tĕla Nakuly Brahmacārīho vstoupil Śrī Caitanya Mahāprabhu, šel tam s pochybami v mysli.

Text 23: Stál venku, a jelikož chtĕl provĕřit pravost Nakuly Brahmacārīho, uvažoval takto:

Text 24-25: „Jestliže mne Nakula Brahmacārī sám od sebe zavolá a bude znát mantru, kterou uctívám, pak budu vĕdĕt, že je inspirovaný přítomností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“ S tĕmito myšlenkami zůstal stát opodál.

Text 26: Byl tam velký dav lidí. Nĕkteří přicházeli, jiní odcházeli a nĕkteří v tomto velkém davu ani Nakulu Brahmacārīho nevidĕli.

Text 27: Ve svém inspirovaném stavu Nakula Brahmacārī řekl: „Nedaleko odtud stojí Śivānanda Sena. Dva nebo čtyři bĕžte a zavolejte ho.“

Text 28: Lidé začali bĕhat sem a tam a do všech stran volali: „Śivānando! Ty, kdo se jmenuješ Śivānanda, prosím přijď sem. Nakula Brahmacārī tĕ volá.“

Text 29: Jakmile Śivānanda Sena uslyšel volání, rychle tam přišel, Nakulovi Brahmacārīmu se poklonil a sedl si kousek od nĕho.

Text 30: Nakula Brahmacārī řekl: „Vím, že máš pochyby. Nyní si prosím pozornĕ vyslechni tento důkaz.“

Text 31: „Pronášíš Gaura-gopāla mantru, složenou ze čtyř slabik. Nyní se prosím vzdej tĕch pochyb, které v sobĕ máš.“

Text 32: Śivānanda Sena potom ve své mysli rozvinul naprostou důvĕru v to, že Nakula Brahmacārī je naplnĕn přítomností Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śivānanda Sena mu potom vzdal úctu a oddanĕ mu sloužil.

Text 33: Tímto způsobem musíme chápat nepochopitelné schopnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Teď prosím poslouchejte, jak dochází k Jeho zjevení (āvirbhāva).

Text 34-35: Śrī Caitanya Mahāprabhu se neustále zjevoval na čtyřech místech – v domácím chrámu matky Śacī, na místech, kde tančil Śrī Nityānanda Prabhu, bĕhem společného zpívání v domĕ Śrīvāse Paṇḍita, a v domĕ Rāghavy Paṇḍita. Zjevoval se přitahován láskou svých oddaných. To je Jeho přirozená vlastnost.

Text 36: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil Nṛsiṁhānandovi Brahmacārīmu a snĕdl jídlo, které Mu on obĕtoval. Pozornĕ si to prosím vyslechnĕte.

Text 37: Śivānanda Sena mĕl synovce jménem Śrīkānta Sena, který byl milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua velmi požehnaný.

Text 38: Jednoho roku se Śrīkānta Sena vydal sám do Džagannáth Purí, neboť velmi dychtil spatřit Pána.

Text 39: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl Śrīkāntu Senu, obdařil ho svou bezpříčinnou milostí. Śrīkānta Sena zůstal dva mĕsíce v Džagannáth Purí a bydlel nedaleko Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 40: Před jeho návratem do Bengálska mu Pán řekl: „Zakaž oddaným zBengálska, aby tento rok chodili do Džagannáth Purí.“

Text 41: „Tento rok osobnĕ přijdu do Bengálska a setkám se tam se všemi oddanými v čele s Advaitou Ācāryou.“

Text 42: „Řekni prosím Śivānandovi Senovi, že v mĕsíci Pauṣa (prosinec-leden) určitĕ přijdu do jeho domu.“

Text 43: „Je tam Jagadānanda a on Mi bude obĕtovat jídlo. Řekni jim, ať nikdo tento rok do Džagannáth Purí nechodí.“

Text 44: Když se Śrīkānta Sena vrátil do Bengálska a předal toto poselství, mysli všech oddaných to velice potĕšilo.

Text 45: Advaita Ācārya chtĕl právĕ s ostatními oddanými vyrazit do Džagannáth Purí, ale po vyslechnutí tohoto poselství vyčkával. Śivānanda Sena s Jagadānandou také zůstali a čekali na příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 46: Když přišel mĕsíc Pauṣa, Jagadānanda a Śivānanda Sena připravili vše potřebné pro přivítání Pána. Každý den do večera čekali, že Pán přijde.

Text 47: Mĕsíc plynul, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu nepřicházel. Jagadānanda a Śivānanda byli nesmírnĕ zarmoucení.

Text 48-49: Najednou přišel Nṛsiṁhānanda a Jagadānanda se Śivānandou ho usadili vedle sebe. Když je vidĕl oba tak nešťastné, zeptal se: „Proč vás tu oba vidím tak sklíčené?“

Text 50: Śivānanda Sena mu na to řekl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu slíbil, že přijde. Proč tedy nepřišel?“

Text 51: Když to Nṛsiṁhānanda Brahmacārī slyšel, odpovĕdĕl: „Uklidnĕte se prosím. Ujišťuji vás, že Ho sem do tří dnů přivedu.“

Text 52: Śivānanda i Jagadānanda vĕdĕli, jaký vliv a lásku k Bohu Nṛsiṁhānanda Brahmacārī má. Byli si proto nyní jisti, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua určitĕ přivede.

Text 53: Jeho skutečné jméno bylo Pradyumna Brahmacārī. Jméno Nṛsiṁhānanda mu dal samotný Pán Gaurasundara.

Text 54: Po dvou dnech meditace Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl Śivānandovi Senovi: „Přivedl jsem Śrī Caitanyu Mahāprabhua do vesnice Pániháti.“

Text 55: „Zítra v poledne přijde do tvého domu. Připrav prosím vše potřebné na vaření. Já osobnĕ uvařím a nabídnu Mu jídlo.“

Text 56: „Brzy Ho sem tedy přivedu. Buďte si jisti, že to, co říkám, je pravda. Nepochybujte o tom.“

Text 57: „Co nejdříve přineste vše potřebné, protože chci hned začít vařit. Udĕlejte prosím, co říkám.“

Text 58: Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl Śivānandovi: „Přines prosím vše, co k vaření potřebuji.“ Śivānanda Sena mu tedy okamžitĕ přinesl vše, oč požádal.

Text 59: Již od časného rána vařil Nṛsiṁhānanda Brahmacārī mnoho druhů jídel, včetnĕ zeleniny, koláčků, sladké rýže a dalších pokrmů.

Text 60: Když dokončil vaření, přinesl nádoby zvlášť pro Pána Jagannātha a zvlášť pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 61: V oddĕlených nádobách také obĕtoval jídlo Nṛsiṁhadevovi, Božstvu, které uctíval. Jídlo připravené k obĕti tak rozdĕlil na tři části, a před chrámem začal meditovat o Pánu.

Text 62: Ve své meditaci vidĕl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu rychle přišel, posadil se a snĕdl všechny tři obĕti; nic nenechal.

Text 63: Když Pradyumna Brahmacārī vidĕl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vše snĕdl, přemohla ho transcendentální extáze. Z očí mu tekly slzy, ale zdĕšenĕ říkal: „Bĕda, bĕda! Můj drahý Pane, co to dĕláš? Ty jsi to snĕdl všem!“

Text 64: „Můj drahý Pane, nemám nic proti tomu, že jsi snĕdl jídlo Pána Jagannātha, protože se od Nĕho nelišíš. Proč ale jíš obĕť určenou Pánu Nṛsiṁhadevovi?“

Text 65: „Myslím, že Pán Nṛsiṁhadeva dnes nic nejedl, a tudíž se postí. Jestliže se pán postí, jak může služebník žít?“

Text 66: Nṛsiṁha Brahmacārī sice v srdci pociťoval radost, že vidí Śrī Caitanyu Mahāprabhua sníst všechno, ale kvůli Pánu Nṛsiṁhadevovi navenek vyjádřil znepokojení.

Text 67: Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotná Nejvyšší Osobnost Božství, proto není žádný rozdíl mezi Ním, Pánem Jagannāthem a Pánem Nṛsiṁhadevou.

Text 68: A protože Pradyumna Brahmacārī hluboce dychtil tuto skutečnost poznat, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu ji vyjevil praktickou ukázkou.

Text 69: Poté, co vše snĕdl, se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal do Pániháti. Když tam v domĕ Rāghavy uvidĕl různé druhy vařené zeleniny, mĕl z toho velkou radost.

Text 70: Śivānanda řekl Nṛsiṁhānandovi: „Proč se tváříš tak vydĕšenĕ?“

Text 71: „Sám snĕdl obĕtiny pro všechna tři Božstva, a Jagannātha i Nṛsiṁhadeva proto zůstali o hladu.“

Text 72: Po vyslechnutí tohoto výroku si Śivānanda Sena nebyl jistý, jestli takto Nṛsiṁhānanda Brahmacārī mluví ze své extáze lásky, nebo se to opravdu stalo.

Text 73: Takto zmatenému Śivānandovi Senovi Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl: „Přines další suroviny. Já pro Pána Nṛsiṁhadevu uvařím ještĕ jednou.“

Text 74: Śivānanda Sena pak přinesl další suroviny. Pradyumna Brahmacārī znovu uvařil a jídlo obĕtoval Pánu Nṛsiṁhadevovi.

Text 75: Další rok šel Śivānanda se všemi oddanými do Džagannáth Purí zhlédnout lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 76: Jednoho dne začal Pán přede všemi oddanými hovořit o Nṛsiṁhānandovi Brahmacārīm a chválit jeho transcendentální vlastnosti.

Text 77: Pán řekl: „Minulý rok v mĕsíci Pauṣa Mi Nṛsiṁhānanda obĕtoval různé sladkosti a zeleninu. Nĕco tak dobrého jsem nikdy předtím neochutnal.“

Text 78: Všichni oddaní jen žasli, když to slyšeli, a Śivānanda Sena si byl jistý, že se to opravdu stalo.

Text 79: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu každý den jedl v chrámu Śacīmāty a také při každém kīrtanu navštĕvoval dům Śrīvāse Ṭhākura.

Text 80: Podobnĕ byl přítomný vždy, když Nityānanda Prabhu tančil, a pravidelnĕ se zjevoval v domĕ Rāghavy.

Text 81: Pán Gaurasundara je velmi ovlivňován láskou svých oddaných. Proto všude tam, kde se nachází čistá oddanost, se Pán zjeví, pokořen touto láskou, a tehdy Ho oddaní vidí.

Text 82: Ovlivnĕn láskyplnými vztahy Śivānandy Seny, Śrī Caitanya Mahāprabhu přicházel znovu a znovu. Kdo tedy dokáže najít hranice jeho lásky?

Text 83: Takto jsem popsal zjevení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý, kdo o tĕchto událostech naslouchá, může porozumĕt Pánovu transcendentálnímu majestátu.

Text 84: V Džagannáth Purí žil ve společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua Bhagavān Ācārya. Byl to ušlechtilý muž, velký učenec a vznešený oddaný.

Text 85: Byl zcela pohroužený v myšlenkách na přátelské vztahy s Bohem a byl inkarnací pasáčka. Jeho jednání se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm bylo tedy velmi přátelské.

Text 86: S naprostým odevzdáním vyhledal útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Nĕkdy zval Pána k sobĕ domů na obĕd.

Text 87: Bhagavān Ācārya doma připravil nejrůznĕjší druhy rýže a zeleniny a přivedl tam Pána, aby se sám najedl.

Text 88: Otec Bhagavāna Ācāryi se jmenoval Śatānanda Khān a byl zkušeným politikem, kdežto Bhagavān Ācārya se o řízení státu vůbec nezajímal. Ve skutečnosti byl témĕř ve stavu odříkání.

Text 89: Bratr Bhagavāna Ācāryi se jmenoval Gopāla Bhaṭṭācārya. Studoval ve Váránasí filosofii Vedānty a potom se vrátil do domu Bhagavāna Ācāryi.

Text 90: Bhagavān Ācārya vzal svého bratra na setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Ten však vĕdĕl, že Gopāla Bhaṭṭācārya je māyāvādský filosof, a proto ze setkání s ním nebyl příliš nadšený.

Text 91: Setkání s nĕkým, kdo není čistým oddaným Kṛṣṇy, Śrī Caitanyu Mahāprabhua nepotĕší. Proto nemĕl ze setkání s Gopālem Bhaṭṭācāryou žádnou radost, jelikož to byl māyāvādský učenec. Byl však také příbuzným Bhagavāna Ācāryi, a tak Śrī Caitanya Mahāprabhu předstíral, že ho rád vidí.

Text 92: Bhagavān Ācārya řekl Svarūpovi Dāmodarovi: „Gopāla, můj mladší bratr, dokončil studium vedāntské filosofie a vrátil se ke mnĕ domů.“

Text 93: Bhagavān Ācārya požádal Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho, aby si od Gopāla vyslechl komentář na Vedāntu. Svarūpa Dāmodara se však z lásky k nĕmu rozzlobil a promluvil následovnĕ.

Text 94: „Zřejmĕ jsi v Gopālovĕ společnosti ztratil svou inteligenci, když teď dychtíš po poslechu māyāvādské filosofie.“

Text 95: „Vaiṣṇava, který poslouchá Śārīraka-bhāṣyu, māyāvādský komentář na Vedānta-sūtru, upustí od Kṛṣṇy si vĕdomého postoje, že Pán je vládce a živá bytost Jeho služebník, a začne sebe považovat za Nejvyššího Pána.“

Text 96: „Māyāvādská filosofie představuje takové žonglování se slovy, že dokonce i vysoce pokročilý oddaný, který přijal Kṛṣṇu za svůj život, po přečtení māyāvādského komentáře k Vedānta-sūtře zmĕní své rozhodnutí.“

Text 97: Bhagavān Ācārya i přes protest Svarūpy Dāmodara pokračoval dál: „Srdce i duše nás všech jsou upřené na lotosové nohy Kṛṣṇy. Śārīraka-bhāṣya proto nemůže zmĕnit naši mysl.“

Text 98: Svarūpa Dāmodara odpovĕdĕl: „Přesto, když posloucháme māyāvādskou filosofii, že Brahman je poznání a vesmír māyi je nepravý, nezískáme tím žádné duchovní pochopení.“

Text 99: „Māyāvādský filosof se snaží prosadit názor, že živá bytost je pouze výplodem představivosti a že Nejvyšší Osobnost Božství je pod vlivem māyi. Poslech takového komentáře zničí srdce i život oddaného.“

Text 100: Bhagavān Ācārya mlčel, protože se velmi stydĕl a mĕl strach. Dalšího dne Gopāla Bhaṭṭācāryu požádal, aby se vrátil do svého kraje.

Text 101: Jednoho dne pozval Bhagavān Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua na obĕd do svého domu. Připravoval proto rýži a různé druhy zeleniny.

Text 102: Oddaný jménem Choṭa Haridāsa často zpíval písnĕ pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Bhagavān Ācārya ho zavolal k sobĕ domů a řekl mu:

Text 103: „Jdi prosím za sestrou Śikhiho Māhitiho, mým jménem ji požádej o mānu bílé rýže a přines ji sem.“

Text 104: Sestra Śikhiho Māhitiho se jmenovala Mādhavī-devī. Byla to starší žena, která neustále provádĕla askezi a byla velmi pokročilá v oddané službĕ.

Text 105: Śrī Caitanya Mahāprabhu ji přijímal jako dřívĕjší společnici Śrīmatī Rādhārāṇī. Na celém svĕtĕ mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu tři a půl důvĕrných oddaných.

Text 106: Onĕmi třemi byli Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Rāmānanda Rāya a Śikhi Māhiti, polovičkou byla sestra Śikhiho Māhitiho.

Text 107: Choṭa Haridāsa od ní vyžebral rýži a přinesl ji Bhagavānovi Ācāryovi, kterému její kvalita udĕlala velkou radost.

Text 108: Bhagavān Ācārya s velkou náklonností uvařil různé druhy zeleniny a dalších jídel, která mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu rád. Nechal donést i zbytky jídla Pána Jagannātha a nĕco na podporu trávení, jako mletý zázvor a limetky se solí.

Text 109: V poledne přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby snĕdl jídlo, které Mu Bhagavān Ācārya nabídl. Nejprve pochválil kvalitní rýži a potom se zeptal.

Text 110: „Odkud máš tak kvalitní rýži?“ zeptal se Pán.

Text 111: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal, kdo tu rýži vyžebral a přinesl. Bhagavān Ācārya zmínil jméno Haridāse mladšího.

Text 112: Śrī Caitanya Mahāprabhu chválil kvalitu rýže a přijal prasādam. Po návratu do svého sídla dal Govindovi, svému osobnímu služebníkovi, následující příkaz.

Text 113: „Dneškem počínaje, nesmíš Choṭovi Haridāsovi dovolit, aby sem chodil.“

Text 114: Když se Haridāsa mladší dozvĕdĕl, že už za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nesmí, byl nesmírnĕ zkroušený. Nikdo nechápal, proč tento příkaz dostal.

Text 115: Haridāsa tři dny nejedl. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se potom s dalšími důvĕrnými oddanými vydal za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby se Ho zeptali.

Text 116: „Jakého velkého přestupku se Haridāsa mladší dopustil? Proč nesmí překročit Tvůj práh? Teď se už tři dny postí.“

Text 117: Pán odpovĕdĕl: „Nemohu snést pohled do tváře človĕka, který přijal stav odříkání, a přesto si důvĕrnĕ povídá se ženou.“

Text 118: „Smysly jsou k objektům svého požitku přitahovány tak silnĕ, že dřevĕná socha ženy upoutá mysl dokonce i velkého svĕtce.“

Text 119: „  ,Nikdo by nemĕl sedĕt v blízkosti své matky, sestry či dcery, neboť smysly jsou tak silné, že mohou přitáhnout dokonce i toho, kdo má pokročilé poznání.̀  “

Text 120: „Je mnoho tĕch, kdo témĕř nic nevlastní a přijímají stav odříkání jako opice. Toulají se z místa na místo, zamĕstnáni uspokojováním smyslů a důvĕrnými hovory se ženami.“

Text 121: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a odešel do svého pokoje. Oddaní vidĕli, jak je rozzlobený, a proto radĕji zmlkli.

Text 122: Dalšího dne přišli všichni oddaní k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby se za Haridāse mladšího společnĕ přimluvili.

Text 123: Řekli: „Haridāsa se dopustil jen malého přestupku. Ó Pane, prosím buď k nĕmu tedy milostivý. Nyní byl dostatečnĕ ponaučen a v budoucnosti se už tohoto přestupku nedopustí.“

Text 124: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje mysl není pod Mou kontrolou. Nechce vidĕt nikoho, kdo je ve stavu odříkání a mluví důvĕrnĕ se ženami.“

Text 125: „Jdĕte všichni za svou prací a zanechte tĕchto zbytečných řečí. Jestli o tom ještĕ jednou začnete mluvit, odejdu, a už Mne tu víckrát neuvidíte.“

Text 126: Jakmile to oddaní uslyšeli, všichni si rukama zakryli uši, vstali a odešli za svými povinnostmi.

Text 127: Śrī Caitanya Mahāprabhu také odešel, aby vykonal své polední povinnosti. Nikdo Jeho zábavy nepochopil.

Text 128: Dalšího dne šli všichni oddaní za Śrī Paramānandou Purīm a žádali ho, aby Pána uklidnil.

Text 129: Paramānanda Purī šel tedy do sídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua sám. Pán se mu poklonil a s velkou úctou ho usadil vedle sebe.

Text 130: Pán se zeptal: „Jaký máš pro Mĕ pokyn? Z jakého důvodu jsi sem přišel?“ Paramānanda Purī potom Pánu přednesl svou žádost, aby Pán Haridāsovi mladšímu prokázal svou přízeň.

Text 131: Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl jeho žádost a odpovĕdĕl: „Můj drahý pane, poslouchej, co ti povím. Bude lepší, když tu se všemi vaiṣṇavy zůstaneš.“

Text 132: „Dej Mi prosím svolení jít do Álálanáthu. Budu tam sám, jen Govinda půjde se Mnou.“

Text 133: Jakmile Pán domluvil, zavolal Govindu. Poklonil se Paramānandovi Purīmu, vstal a chystal se odejít.

Text 134: Paramānanda Purī Gosāñi Mu spĕšnĕ zastoupil cestu a s velkou pokorou Pána přimĕl posadit se v jeho pokoji.

Text 135: Paramānanda Purī řekl: „Můj drahý Pane Caitanyo, jsi nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Můžeš dĕlat, cokoliv se Ti zachce. Kdo by mohl říci nĕco, čemu bys podléhal?“

Text 136: „Tvoje činnosti jsou příznivé pro všechny lidi. My je ale nechápeme, protože Tvoje zámĕry jsou hluboké a vážné.“

Text 137: Paramānanda Purī Gosāñi domluvil a odešel domů. Všichni oddaní šli potom navštívit Haridāse mladšího.

Text 138: Svarūpa Dāmodara Gosāñi řekl: „Haridāsi, prosím vyslechni nás, protože si všichni přejeme tvé dobro. Prosím vĕř tomu.“

Text 139: „Śrī Caitanya Mahāprabhu nyní trvá na svém hnĕvu, protože je nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Za nĕjakou dobu k tobĕ však bude jistĕ milostivý, protože má laskavé srdce.“

Text 140: „Pán trvá na svém, a když ty budeš také umínĕný, Jeho zatvrzelost se ještĕ zvĕtší. Bude proto lepší, když se vykoupeš a přijmeš prasādam. Jeho hnĕv časem ustoupí sám od sebe.“

Text 141: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī takto promluvil a přimĕl Haridāse, aby se vykoupal a přijal prasādam. Poté, co mu dal toto ujištĕní, se vrátil domů.

Text 142: Když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha, Haridāsa se na Nĕho vždy zpovzdálí díval.

Text 143: Śrī Caitanya Mahāprabhu je oceánem milosti. Kdo Mu může porozumĕt? Je jisté, že své oddané trestá jen proto, aby znovu ustanovil zásady náboženství či povinnosti.

Text 144: Mezi oddanými zavládl strach, když to celé vidĕli, a přestali tedy mluvit se ženami dokonce i ve snech.

Text 145: Tak uplynul Haridāsovi mladšímu celý rok, avšak stále nebylo vidĕt příznaky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua vůči nĕmu.

Text 146: Na konci jedné noci se proto Haridāsa mladší s úctou poklonil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a odešel do Prajágu, aniž by nĕkomu nĕco řekl.

Text 147: Haridāsa mladší se pevnĕ rozhodl získat útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Vstoupil proto do hluboké vody v Trivéní, soutoku Gangy a Jamuny v Prajágu, a tak si vzal život.

Text 148: Okamžitĕ potom, co takto spáchal sebevraždu, odešel ve svém duchovním tĕle za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a dostal Jeho milost. Přesto však zůstal neviditelný.

Text 149: V duchovním tĕle podobajícím se gandharvovi Haridāsa mladší zpíval vždy v noci pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua, i když jej nebylo vidĕt. Nikdo mimo Pána o tom však nevĕdĕl.

Text 150: Jednoho dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptal oddaných: „Kde je Haridāsa? Nyní ho sem můžete přivést.“

Text 151: Oddaní odpovĕdĕli: „Když uplynul celý rok, tak jedné noci Haridāsa mladší vstal a odešel. Nikdo neví kam.“

Text 152: Všichni oddaní se velmi divili, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu lehce usmívá, když slyší, jak naříkají.

Text 153-154: Jednoho dne se šli Jagadānanda, Svarūpa, Govinda, Kāśīśvara, Śaṅkara, Dāmodara a Mukunda vykoupat do moře. Z dálky uslyšeli Haridāsův zpĕv, jako kdyby je volal svým původním hlasem.

Text 155: Nikdo ho nevidĕl, ale bylo slyšet jeho sladký zpĕv. Oddaní v čele s Govindou proto uvažovali takto:

Text 156: „Haridāsa určitĕ spáchal sebevraždu vypitím jedu, a kvůli tomuto hříchu se teď stal brāhmaṇským duchem.“

Text 157: „Jeho hmotnou podobu nevidíme,“ říkali, „ale slyšíme jeho sladký zpĕv. Musel se proto stát duchem.“

Text 158: „Haridāsa mladší celý život zpíval Hare Kṛṣṇa mantru a sloužil Nejvyššímu Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Navíc ho mĕl Pán v oblibĕ a zemřel na svatém místĕ.“

Text 159: „Haridāsa se jistĕ nedočkal takového ponížení, musel získat osvobození. To celé je zábava Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pozdĕji to pochopíte.“

Text 160: Jeden oddaný se z Prajágu vrátil do Navadvípu a vyprávĕl všem podrobnosti o sebevraždĕ Haridāse mladšího.

Text 161: Vysvĕtlil, jak se Haridāsa mladší rozhodl a jak vstoupil do vody na soutoku Jamuny a Gangy. Śrīvāsa Ṭhākura a ostatní oddaní byli po vyslechnutí tĕchto podrobností velmi překvapení.

Text 162: Na konci roku přišel Śivānanda Sena v doprovodu ostatních oddaných jako obvykle do Džagannáth Purí, a šťastnĕ se tak setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 163:
Śrīvāsa Ṭhākura se Śrī Caitanyi Mahāprabhua zeptal: „Kde je Haridāsa mladší?“ Pán odpovĕdĕl: „Každý jistĕ získá výsledky svých plodonosných činností.“


 

Text 164: Tehdy Śrīvāsa Ṭhākura vyprávĕl podrobnosti o tom, jak se Haridāsa rozhodl a jak vstoupil do vody na soutoku Gangy a Jamuny.

Text 165: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl tyto podrobnosti, v radostné náladĕ s úsmĕvem řekl: „Toto je jediný způsob odčinĕní pro toho, kdo se smyslnĕ dívá na ženy.“

Text 166: Všichni oddaní v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm potom dospĕli k závĕru, že když Haridāsa spáchal sebevraždu na soutoku řek Gangy a Jamuny, jistĕ nakonec získal útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 167: Takto pokračuje Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ve svých zábavách, jež uspokojují uši a mysl čistých oddaných, kteří o nich naslouchají.

Text 168: Tato událost ukazuje milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho učení o tom, že sannyāsī by mĕl zůstat ve stavu odříkání, a hlubokou připoutanost, kterou k Nĕmu chovají Jeho vĕrní oddaní.

Text 169: Ukazuje také slávu svatých míst a to, jak Pán přijímá svého vĕrného oddaného. Pán tak v jedné zábavĕ splnil pĕt až sedm účelů.

Text 170: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou sladké jako nektar a hluboké jako oceán. Obyčejní lidé jim nerozumĕjí, ale rozvážný oddaný ano.

Text 171: Naslouchejte prosím zábavám Śrī Caitanyi Mahāprabhua s vírou a důvĕrou. Neargumentujte, protože argumenty přinášejí opačný výsledek.

Text 172:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.