Text 55
seita parāṇa-nātha pāinu
yāhā lāgī’ madana-dahane jhuri genu
sei ta – tohoto; parāṇa-nātha – Pána Mého života; pāinu – dostal jsem; yāhā – kterého; lāgi' – pro; madana-dahane – v ohni chtivé touhy; jhuri – hořící; genu – stal jsem se.
„Konečnĕ jsem získal Pána svého života, kvůli nĕmuž jsem hořel v ohni chtivé touhy.“
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.29.15) se píše:
kāmaṁ krodhaṁ bhayaṁ sneham
aikyaṁ sauhṛdam eva ca
nityaṁ harau vidadhato
yānti tan-mayatām hi te
Slovo kāma znamená chtivá touha, bhaya znamená strach a krodha hnĕv. Jestliže nĕkdo z jakéhokoliv důvodu přijde za Kṛṣṇou, jeho život bude úspĕšný. Gopī přišly za Kṛṣṇou s chtivými touhami. Kṛṣṇa byl překrásný chlapec a ony se s Ním chtĕly setkat a užívat si v Jeho společnosti. Tato chtivá touha se ale liší od chtivé touhy v hmotném svĕtĕ. Vypadá jako svĕtský chtíč, ale ve skutečnosti je to nejvyšší podoba připoutanosti ke Kṛṣṇovi. Caitanya Mahāprabhu byl sannyāsī, který opustil domov i všechno ostatní. Je jisté, že Ho nemohly pohánĕt žádné chtivé svĕtské touhy. Když tedy použil slova madana-dahane („v ohni chtivé touhy“), myslel to tak, že z čisté lásky ke Kṛṣṇovi hoří v ohni odloučení od Kṛṣṇy. Kdykoliv Caitanya Mahāprabhu potkal Jagannātha, ať v chrámu, nebo při Ratha-yātře, myslel si: „Nyní jsem získal Pána svého života.“